K dispozici jsem měl pouze audio záznam pořízený na mobilní telefon v sále, který jsem převedl do textu. Jména veřejně známých osob a manažerů ČT uvádím celým jménem nebo příjmením. Ostatní zaměstnance ČT pouze funkcí, resp. pozicí. Přímá řeč je kurzívou.

Součkovo vysvětlování aneb marnost nad marnost

Paní z digitální služby: „Jo, chtěla jsem se zeptat na těch 260 lidí, kteří budou propuštěni v případě neschválení poplatku, jestli existuje nějaká strategie a plán, se kterým byste nás mohl seznámit?“ Souček: „Plán existuje, seznámit vás s ním nemůžu a nechci. Já to nemůžu udělat ze dvou důvodů. Jeden důvod je ten zcela právní, že propuštění v tomto rozsahu musí být nejdřív projednáno s oborovou organizací a to není. A druhý důvod je čistě lidský a praktický. Já už jsem tady dneska několikrát zopakoval, že pevně věřím tomu, že ty poplatky budou schváleny. A kdybychom teď zahájili tu debatu o tom, kde jsme identifikovali ty lidi, kteří by museli být propuštěni, tak to vyvolá takovou paniku, kterou si nikdo z nás nepřeje. Takže věřím, že oba dva ty důvody chápete a my jsme museli tenhle úkol podstoupit. Museli jsme se pokusit identifikovat tuhle množinu lidí, protože by bylo nezodpovědné předkládat radě ten krizový rozpočet, bez toho, že bychom věděli, jak ho zrealizovat. Ale já z těchto minimálně dvou dobrých důvodů to teď do detailu rozebírat nechci.“ Paní z digitální služby: „Já vám rozumím, ty důvody jsou samozřejmě velmi dobré. Já jenom byť s nimi souhlasím s těmi důvody, tak navazuji na to, co už tu dneska padlo, že i já pociťuju určitou ztrátu důvěry v Českou televizi jako zaměstnavatele a možná, že otevřenější komunikace v tomto ohledu by třeba nějakou tu důvěru mohla obnovit nebo narovnat.“ Souček: „Teď tomu já rozumím komunikace o tom, jestli jste na seznamu nebo ne? Co by obnovilo tu důvěru?