Zde uvedu jen okupaci a připojení území, která mají „na svědomí“ naši současní spojenci, tj. členové EU a NATO. Naše diplomacie nijak neprotestuje proti těmto protiprávním či minimálně sporným změnám hranic. Přitom má na členské státy EU, resp. NATO možnost působit mnohem více, než na Rusko.

Severokyperská turecká republika

Uznává ji jedině Turecko, náš spojenec v NATO, jehož služby využívá naše armáda při logistice našeho kontingentu v Afghánistánu (a v minulosti v Iráku a Kuvajtu).

V r. 1974 proběhl na Kypru puč, inspirovaný vládnoucí řeckou juntou (tzv. vláda černých plukovníků), tzv. „enosis“ = dokončení sjednocení Řecka. Na to reagovalo okamžitě Turecko invazí na ostrov a okupací 40 % plochy ostrova, ač obyvatelstvo turecké národnosti tvořilo cca 18 %. Válka měla za následek několik tisíc obětí. http://cs.wikipedia.org/wiki/Tureck%C3%A1_invaze_na_Kypr 200.000 Řeků ze severu se stalo uprchlíky na jihu. V r. 1983 byla vyhlášena Severokyperská turecká republika. Došlo a dochází k ničení vzácných historických památek ze starověk i období Byzance, k nimž Turci nemají žádný vztah. Došlo a dochází ke změně etnické struktury obyvatelstva celého ostrova přistěhovalectvím z Turecka. Již bylo přestěhováno minimálně 100.000 Turků z pevniny na ostrov, spíše již 160.000. Vzhledem k počtu obyvatel Kypru okolo 770.000 jde o významný zásah do etnického složení. Viz http://www.kypros.org/Cyprus_Problem/Turkish-Atrocities.html#II

Kosovo

Ze všech případů nyní nejznámější. Proto uvedu jen velice stručně a to zvláště aspekty, které souvisí s Krymem.

Letadla NATO bombardovala (tehdy ještě) Jugoslávii, a to bez mandátu Rady bezpečnosti OSN.

Cílem bylo zastavit akce „Miloševičovy“ jug. armády proti Albáncům v Kosovu, kteří předtím na mnoha místech masakrovali a vyháněli Srby.

Počet obětí akce NATO: 558 srbských vojáků a min. 500, možná až 2.500 civilistů.

Důsledek: vyhlášení nezávislosti Kosova.

Srbsko předložilo spor Mezinárodnímu soudnímu dvoru v Haagu.

Ten 22.7. 2010 vyhlásil šalamounský rozsudek, podle kterého mezinárodní právo žádné zákazy pro vyhlášení nezávislosti autonomní části státu neobsahuje. Tento názor podpořilo 11 soudců, 4 byli proti.  viz: http://zpravy.idnes.cz/prulom-pro-kosovo-nezavislost-na-srbsku-posvetil-haagsky-soud-ps5-/zahranicni.aspx?c=A100722_161624_zahranicni_aha

Nezávislost Kosova uznává relativně těsná většina států světa (nejméně 109 z asi 200 států světa).

Mnozí politici vč. tehdejšího prezidenta V. Klause uznání Kosova označili za „otevření Pandořiny skříňky“.

Valné shromáždění OSN přijalo 14. 12. 1960 rezoluci č. 1514(XV) (http://www.un.org/en/ga/search/view_doc.asp?symbol=A/RES/1514%28XV%29 ), která zakazuje koloniálním mocnostem MĚNIT HRANICE závislých území před udělením nezávislosti. Mnohé koloniální mocnosti se totiž po 2. sv. válce pokoušely (podle římského „Rozděl a panuj“) dělit své kolonie na množství loutkových státečků v čele s prodejnými místními feudálními vládci atp.

V rozporu s touto rezolucí mají naši spojenci z EU a NATO „na svědomí“ tyto dvě změny:

Mayotte

Ostrov Mayotte je jedním ze 4 hlavních ostrovů souostroví Komory mezi africkou pevninou a Madagaskarem.

Na všech ostrovech je původní obyvatelstvo stejného etnického původu, kulturních a historických tradic a stejného, muslimského náboženství. V r. 1886 se celé souostroví stalo francouzským protektorátem. Francie podporovala separatistické hnutí na O. Mayotte a umožnila referendum, kde se obyvatelé těsnou většinou rozhodli zůstat ve svazku s Francií. Na ostrově byla a je dislokována jednotka Cizinecké legie.

Když Francie udělila ostrovům samostatnost, odtrhla od souostroví ostrov Mayotte. Nezávislost nového státu Komory byla vyhlášena v r. 1975. Komory jsou členem Africké unie. Ta mnohokrát přijala rezoluci požadující předání o-va Mayotte Komorám dle mezinárodního práva. Viz http://www.migrantsoutremer.org/L-Union-africaine-reaffirme-l

Mezi ostrovem a samostatnými Komorami vznikla na moři „africká Berlínská zeď“ (není samozřejmě hmotnou zdí ve vodě, ale hlídkové čluny neumožní lidem plout mezi ostrovy). V průlivu díky „odhánění“ od břehů ostrova zahynulo již nejméně 8.000 lidí, tj. cca 30 x více,než za existenci Berlínské zdi.

Na samostatných Komorách bylo několik státních převratů, životní úroveň nízká. Francie výrazně dotovala a dotuje o. Mayotte. Po 25 letech takového rozdílu uskutečnila Francie na o-vě Mayotte referendum, kde se přes 95 % obyvatelstva vyslovilo pro to, aby se Mayotte stal integrální částí Francie. K tomu formálně došlo 31. 3. 2011 – viz http://www.lemonde.fr/politique/article/2011/03/30/mayotte-devient-le-101e-departement-de-france_1500539_823448.html Od té doby je Mayotte 101. departmentem Francie (5. zámořským), tj. je integrální částí EU a Schengenského prostoru.

Čagoské o-vy (zvané též Diego García)

Spojené království oddělilo od tehdy jediné správní jednotky, korunní kolonie Mauritius, v listopadu 1965 v rozporu s rezolucí VS OSN z r. 1960 Čagoské ostrovy v Indickém oceánu, a vytvořilo novou správní jednotku „BIOT“ (Britské indickooceánské území).

Valné shromáždění OSN přijalo 16.12. 1965 rezoluci č. 2066, která jmenovitě zakázala Spojenému království dělit svoji kolonii Mauritius –viz: http://www.un.org/en/ga/search/view_doc.asp?symbol=A/RES/2066%28XX%29

Mauritius vč. o-va Rodrigues a plytkých o-vů Agalega získaly nezávislost v r. 1968.

Spojené království uzavřelo s USA v r. 1966 smlouvu, že poskytne Američanům k vybudování strategické vojenské základny v Indickém oceánu ZCELA NEOBYDLENÝ OSTROV.

Proto byli násilně všichni obyvatelé Čagoských o-vů přesídleni na Mauritius a na Seychelly. UK argumentovalo, že nejde o trvalé obyvatele, nýbrž o námezdní-smluvní pracovníky. Většina z nich však žila na ostrovech již v 5. generaci. Odškodnění se od Spojeného království dočkala jen část z nich, a to 6.000 USD na osobu, a to až za 5, resp. 10 let po násilném odsunu. Většina z nich dodnes žije na okraji společnosti v chudobě na Mauritiu a Seychelách.

Valné shromáždění Africké Unie opakovaně vyzývá UK, aby naplnila rezoluce VS OSN a vrátilo Čagoské o-vy Mauritiu. Viz: http://au.int/fr/sites/default/files/Assembly%20Dec332-361_f-3_0.pdf

Proč takové úsilí a takové porušení mezinárodního práva a lidských práv...?!?

Na ostrově Diego García USA vybudovaly strategickou námořně/leteckou základnu, kde jsou skladovány jaderné zbraně a kde jsou dislokovány strategické bombardéry s jadernými zbraněmi. USA po 2. sv. válce měly dost základen v Atlantiku, v Evropě, v Pacifiku i v Asii, ale vzhledem k odlehlosti Indického oceánu od USA (do 2. sv. války USA neměly absolutně žádné zájmy v tomto oceánu) žádnou v Indickém oceánu.

Pro dokončení „obklíčení“ SSSR, Číny aj. potřebují základnu v Indickém oceánu, která je přitom tak dokonale izolovaná, že ji nikdo nemůže nečekaně napadnout.

Rusové na Krymu použili z právního hlediska naprosto stejný postup, jako NATO provedlo při odtržení Kosova od Srbska: autonomní část (Krym byl jedinou autonomní republikou v rámci jinak unitární Ukrajiny) vyhlásila nezávislost. Rozdíl je v tom, že na Krymu se předem konalo referendum, ve kterém se asi 97 % vyslovilo pro nezávislost a poté pro žádost o začlenění do Ruské federace...o to nezávislý Krym požádal hned 2. den po vyhlášení nezávislosti (jen „trochu“ rychlejší sled, než Francie učinila v případě o-va Mayotte) a Rusko promptně vyhovělo.

NEJVĚTŠÍ ROZDÍL: na Krymu v procesu přechodu od Ukrajiny k Rusku zemřeli pouze 2 lidé – VOJÁCI.  (Neudrželi nervy na uzdě...Jeden z nich Ukrajinec, druhý místní domobranec – viz: http://tn.nova.cz/clanek/zpravy/zahranici/dalsi-obet-na-krymu-behem-strelby-zemrel-uz-druhy-druhy-vojak.html ).

Srovnejte s tisíci mrtvými, většinou civilisty, při okupaci Severního Kypru, bombardování Jugoslávie za účelem odtržení Kosova, přes 8.000 mrtvými na „africké Berlínské zdi“ a s mírou porušení lidských práv odsunem veškerého obyvatelstva z Čagoských ostrovů (přes 1.100 obyvatel).

Ing. Petr Liška