Zaorálek se na převzetí rezortu připravoval dlouhá léta. Jeho jmenování sice mohl zhatit prezident M. Zeman, letitý Zaorálkův kritik, nebo spíš kritik jeho údajné lenosti. Nakonec se tak nestalo. Luboši Zaorálkovi se splnil jeho sen a v ministerské kanceláři usedl.

Pravdou je, že nástup mu neulehčila doba, protože ihned se musel vypořádávat s kritickým vývojem na Ukrajině. V nich pan ministr zaujal „evropský“ a podle některých ještě spíše „americký“ postoj. Začal kvůli tomu také sklízet věcnou kritiku. Objevily se také nějaké přesmyčky jeho jména, což nelze považovat za vtipné, ale o negativním vymezení nemalé části veřejnosti to svědčilo. A potom již přišlo konstatování, že Lubomír Zaorálek je pouhým oranžovým klonem Karla Schwarzenberga. To nepostrádá nejen vtip, ale do značné míry ani výstižnost.

Zaorálkův rezort se také vyznamenal v souvislosti s hlasováním o rezoluci OSN, která odsuzuje mj. pokusy o popírání holocaustu a vyzývá k zajištění všeobecné ratifikace a efektivního uplatnění Mezinárodní konvence o likvidaci všech forem rasové diskriminace. V dokumentu se vyjadřuje znepokojení oslavováním nacistického hnutí a bývalých členů organizace Waffen SS.