Proč tato slova? D. McAdams připomná článek šéfa National Endowment for Democracy (NED, Národní nadace pro demokracii) Carla Gershmana v listu Washington Post a jeho bití na poplach ohledně českého prezidenta Miloše Zemana. Ve článku s názvem „Vzdávají se Češi morální odpovědnosti?“ Gershman varoval, že český prezident se „drasticky odchýlil“ od dědictví zesnulého Václava Havla. A Havel, pro Ameriku „svatý Havel“, píše autor a klade otázku, „jaký to hrozný zločin spáchal prezident Zeman, že na sebe přivolal hněv Carla Gershmana?“

Tady jsou odpovědi, které ve svém článku uvádí McAdams:

Na zářijovém summitu NATO měl kuráž diskutovat s neoconským švédským ministrem zahraničí Carl Bildtem o jeho nařčení, že Rusko uskutečnilo invazi na Ukrajinu.

Zeman měl i tu drzost, že osočil amerického chráněnce a protiputinovského oligarchu Chodorkovského a zalitoval, že více kriminálních oligarchů v Rusku ještě nebylo uvězněno. Člověk by řekl, že by tím mohl naopak zabodovat u americké vlády, která právě poučovala maďarského předsedu vlády o účelnosti Riot act vůči korupci, ale ovšem pokud je to oligarcha oddaný Západu, pak USA na něj koukají slepým okem.

To všechno bylo špatné, ale to, co doopravdy rozčílilo Gershmana bylo to, že český prezident nedávno potvrdil v Číně, že jeho země je připravena na rozšíření obchodních styků s Pekingem a nebude klást „lidská práva“ jako předběžnou podmínku pro obchodní vztahy. Gershman přímo funěl vzteky nad pražskou politikou „smiřování se s Putinem a položením ekonomických vztahů nad „lidská práva“.

Ale ani toto nebylo to nejhorší. Car Gershman dostal málem mrtvičný zásah nad rozhodnutím českého ministra zahraničí, že Česko přestane financovat operace na svržení režimů na Kubě, Bělorusku a v Číně prostřednictvím programu „TRANS“. Tento program byl až do minulého měsíce částí vládou poskytované podpory Sorosovým publikacím Transitions Online, které úzce sledují cíle americké zahraniční politiky.
Gershman napadl také náměstka ministra zahraničí Petra Druláka za odmítnutí toho, co Drulák nazval „falešným universalismem“, který se snaží vnutit ostatním představu „ideální společnosti“. Rozčílil se nad Drulákovým odepsáním Havlova kultu jako „balíku idejí amerických neo-konzervativců“ (právě Gershmann je Havlovým zbožňovatelem) – čteme v článku „Mistr převratů z NED nespouští ČR z očí“.