Je to pomalá, plíživá až téměř nepostřehnutelná přeměna veřejnoprávního média v cosi rozplizlého, beztvarého, bez barvy, chuti i když nikoli bez zápachu. Začalo to nenápadnou přeměnou veřejnoprávnosti v závody ve sledovanosti. Všichni si pamatujeme novácké železné koláče.  Honba ve sledovanosti přináší nutné změny nejen v obsahu, ale i ve formě. Začíná to v nepodstatných drobnostech, jejichž součet je ale nakonec docela děsivý. Začněme tím nejjednodušším, ale nejdůležitějším - jazykem. Hlasatelky - či moderátorky či jinak, jak kdo chce - nemluví nespisovně, neomylně však vždy sahají po těch nejméně vhodných tvarech či vazbách na samé hranici spisovného jazyka. Pozdrav "mějte hezký den" by snad měl být trestným činem.  Pak je to vytváření jakési obsahové vaty - nic neříkajících slov, ve větě zbytečných a nadbytečných. Jen si zkuste sledovat frekvenci slov „jakoby“ nebo „vlastně“. K tomu přidejte vlezlou familiárnost, tykání, ležérnost ve vyjadřování, povalování na otomanech. To okořeňte jazykovými manýrami jako je artikulace některých hlásek, zejména ž, š, č a l. To řízněte zvláštní unifikovanou gestikulací, pohyby rukou, loktů, ramen, kdy lidé na obrazovce připomínají loutky na provázku. Do toho vražte bulvární akčnost - venku zaprší a už vidíme reportéry v holinách po kotníky v louži, gumový plášť jako grónský velrybář. Tak tenhle nechutný guláš vidíme na obrazovkách v různém provedení v jakémkoli čase.

To jsou ovšem jen vnější příznaky hluboké přeměny. ČT vytvořila z původních dvou programů několik samostatných kanálů, z nichž jeden je  určen pro zpravodajství. Já bloud jsem se domníval, že nám chce přinést více zpráv a že chce poskytnout prostor komentářům, odborným diskusím, besedám, rozborům. Nikoli. Klasickou ukázkou jsou hlavní večerní zprávy. Tedy dnes to nejsou zprávy, je to zpravodajský blok. Začíná to před zprávami, kdy hlasatelka předestře krátký obsah zpráv a předá slovo předpovědi počasí. Tam se dozvíme jak bylo včera a dnes a pak, když už nás to nebaví, uvidíme několik nesrozumitelných mapek a grafů (nejlépe pokaždé jiných) a pak předpověď, kupodivu někdy i správnou. Pak následuje třičtvrtě hodiny neuvěřitelného mixu nejrůznějších zpráv a pak následuje blok sportu.V průběhu vlastních zpráv není rozlišeno zpravodajství z domova či ze světa, několikrát se tam vrátí počasí, předběhne se sport, do toho upozornění (dnes upoutávky - to je slovo, co) na jiné zpravodajské pořady. Ve vlastních zprávách nám několikrát zopakují dopolední i odpolední novinky, něco z událostí v regionech. To vše proložené krátkými dialogy moderátorů, z nichž se většinou jeden hlásí z "místa činu", druhý s nim hovoří otočen k divákovi zády, tahle komedie akčnosti až hraničí s nezdvořilostí. A tohle vše nám zpravodajský kanál uvede v repríze druhý den od rána do oběda, pak do toho vkládá zhruba po půl až celé hodině dnešní zprávy, které pak shrne ve večerním bloku. Navíc se zpravodajství chová tak, že se mi zdá, že zhruba polovina světa je hodna pozornosti pouze katastrofami. Obávám se, že tato povrchnost a jakási ledabylost jsou konkrétními a cílenými kroky k likvidaci veřejnoprávního prostoru a jeho výprodeji oligarchům. I když někdy je to až zábavné, vzpomeňte například období, kdy byly hlasatelky jednotně oděné jak z ruských pohádek.