Petr Paulczynski: Takto jednoduše a drze si vydělal náš přední politik 1, 5 miliónů Kč. Také byste zvládli?

Není to tak dávno co kritizoval tehdejší premiér Nečas veřejnoprávnost programů ČT1 a ČT4. Označil jejich program z hlediska veřejnoprávnosti jako poplatky dotovanou komerční a plytkou zábavu typu sportovně-zábavního. Inu, kouknu li do programu večerní zábavy těchto kanálů, musím mu dát za pravdu. Avšak nejenom to. Mne za moje poplatky rozhořčují i pořady, které by se mohly veřejnoprávními nazývat, přesto se vždy když se mi na obrazovce objeví leknu, že se vrátily staré časy. Abych byl konkrétní, mám na mysli pořad Retro, o pořadech OVM, Intervjůk Daniely Drtinové a Události-komentáře nemluvě. Čemu slouží, nevím. Navrhuji aby pánové z vedení ČT byli zavřeni do promítacího sálu a tam jim byly tyto pořady promítány nonstop tak dlouho, až by ho stáhli z programu. Nebo je to veřejnoprávní záměr, vytvářet klima totální frustrace?

Slovu veřejnoprávní nerozumím. Nerozumím tomu, že musím platit poplatky za to že jsem si koupil televizi a jezdím v autě, kde je autorádio. Nerozumím financování filmů Českou televizí. Televizní a rozhlasové poplatky jsou vlastně parafiskální daní, jejíž správa dnes u České televize činí 4,5% a rozhlasu 10%. Náklad za veřejnoprávní službu by měl platit stát ze svého rozpočtu a nezatěžovat tak obyvatelstvo další formou přímé daně. Chci buď státní televizi a rozhlas, nebo ještě lépe ČT privatizovat. S rozvojem nových technologií považuji současný povinný (pro všechny bez rozdílu) způsob financování za nesmyslný. A ve financování České televize, dle mého názoru, existuje ještě jiný problém. Náklady na produkci jednotlivých pořadů nejsou veřejné. To, že financujeme pořady které nás nezajímají by nás nemělo nechávat klidnými. A tak placení poplatků za neposlech některých stanic mi připomíná starou dobrou anekdotu, kdy majitel destilačního přístroje který však slivku nepálil místo pěti tisíc pokuty nabízel dalších pět za znásilnění, protože na to měl taky přístroj. Přestože nevolnictví bylo zrušeno Josefem II , Český stát si jeho podobu formou poplatku za ČT a ČR uchovává. A nádavkem ještě pár vět z pera mediálního odborníka Petra Štěpánka: Napojení stále stejných zájmových a rodinných klanů na penězovod ČT, které trvá často stejně dlouho jako samotná Československá (Česká) televize a urputné boje, provázející jakoukoliv snahu o změnu směru toků u těchto penězovodů a příchod nových zájmových skupin je unikát, srovnatelný se situací snad jen u některých autoritativních režimů. Pokud si současný ředitel České televize představuje jako službu veřejnosti konkurenční boj se soukromými televizemi o diváky a inzerenty, a současná Rada České televize mu to „žere i navijákem“, tak to svědčí o nefunkčnosti nejen celé Rady, ale i celé České televize, která by ze zákona měla plnit funkce veřejnoprávní instituce. Taky by mohlo být vysvětlením, že si tady na veřejnoprávní instituci naši politici se spřízněnými umělci a „byznysmeny“ pouze hrají a všechno je to jen miliardový obchod za peníze koncesionářů – daňových poplatníků. A pojďme na titulky.

Za televizi budou platit i ti, kteří žádnou nemají, zvažuje Herman. Koncesionářské poplatky na provoz České televize a rozhlasu by do budoucna mohly platit všechny domácnosti. Nový ministr kultury Daniel Herman uvažuje o změně zákona o poplatcích. Nyní totiž řada domácností zákon obchází a poplatky neplatí, přestože televizi a radio vlastní.

Moderní technologie, internet a sociální sítě odsouvají "média veřejné služby" do skanzenu. Kdysi to mělo svůj význam. Dnes je to přežitek. Samozřejmě se tomu dotčená média budou bránit. Sedm miliard ročního rozpočtu je ranec, za který stojí se rvát. To je větší suma jako roční rozpočet ministerstva kultury. Je to velice smutné až tristní. Z těch sedmi pět televize projí, aby vůbec mohla existovat, pouhé dvě jdou na výrobu. Kreativcům Hermanova střihu nabízím další náměty: dppo pro fyzické osoby, daň z nemovitosti nájemníkům a bezdomovcům, dálniční známky pro chodce a cyklisty a kdyby to nestačilo daň ze vzduchu, daň z deště, chodníková daň, poplatek za veřejnou zeleň...

V ČNB se podle Babiše válí 350 miliard. Nesmysl, opáčila banka. Nastávající ministr financí Andrej Babiš počítá s tím, že na účtech státu u České národní banky leží tři sta padesát miliard korun, které snadno využije ke snížení dluhů. Čeká ho však srážka s realitou. Banka totiž neví, o jakých penězích je řeč. Stát takovou sumu v ČNB nemá a ani nikdy neměl. Má stát opravdu takové peníze v centrální bance? "Nemá," uvedl Tomáš Zimmermann z tiskového odboru ČNB. "K 10. lednu to bylo 50,8 miliardy korun." Jde o peníze všech státních organizací, které musí od loňska ukládat, aby si stát nemusel zbytečně půjčovat. Ministerstvo financí na dotaz MF DNES, kde je 350 miliard, které mohl mít Andrej Babiš na mysli, neodpovědělo.

Nu, jak komentovat tento odborný výrok? Jak pravil jeden kolega. Tak určitě. Od budoucího ministra financí výrok, srovnatelný se slavnou "biomasou" zelené odbornice Kateřiny Jacques. Ale jinak bude vláda plná expertů, a basta. Tak nějak to evokuje další z jeho "slavných" výroků: „Minimální mzda? To je něco ze zákona?" Nebo další z jeho "slavných" výroků : "Státní rozpočet ? To jsem nečetl, má to hodně stránek !"

Odškodné pro exposlance by mohl dostat k úhradě Ištvan. Zaplatí daňoví poplatníci mnohamiliónové odškodnění někdejším poslancům ODS Petru Tluchořovi, Ivanu Fuksovi a Marku Šnajdrovi za jejich loňské stíhání, které označil Nejvyšší soud ČR za nezákonné? Je to možné, vyloučena však není ani možnost, že se původní pokus stíhat politickou korupci obrátí proti samotným žalobcům. Vedle morální újmy, již politici vyčíslili z hypotetické zmařené kariéry v politice, která by je prý ještě čekala, jde i o prokazatelnou náhradu za náklady vynaložené na právníky, ušlou mzdu či nepohodlí ve vazbě, pro jehož odškodňování již existují judikáty z minula. Ze 400 miliónů vyplacených na odškodnění vymáhal stát na vinících chyb jen osm miliónů, šlo o necelé čtyři desetiny procenta případů.
Že by něco dostal k úhradě Ištván mě tak moc nezajímá, mnohem důležitější je informace tak trochu nenápadně ukrytá v článku - loni bylo nějak odškodňováno více než tisíc případů nezákonného stíhání. Ještě jednou - došlo nejméně TISÍCKRÁT k pochybení těch, kteří mají zákonnost hlídat, a to takovým způsobem, že musel být někdo odškodněn? Kde to žijeme? Co tak zkusit toho kdo někoho nechal neprávem zavřít, zavřít na stejně dlouhou dobu?

Sobotka bude mít co vysvětlovat: Pane premiére, proč máte fiktivní adresu? Sobotka uvedl fiktivní adresu. Za cesťáky posplácel byt v Praze! Premiér Bohuslav Sobotka žije v luxusním bytě v Praze. Přesto jako trvalé bydliště uvádí ve Slavkově u Brna, kde ho už ale roky neviděli. A Sněmovně účtuje přes 300 tisíc ročně cestovních náhrad. Když se Blesk na místo vypravil, zjistil, že nového premiéra v menší družstevní bytovce hledá marně. „Viděl jsem ho tu naposledy snad v roce 2011, kdy se tu zastavil,“ zavzpomínal jeden ze sousedů, který si ale nepřál uvést své jméno. Přesto Sněmovna Sobotkovi vyplácí cestovní náhrady jako kdyby do Slavkova jezdil každý den. Podle dostupných informací si tak ročně přijde na minimálně 310 800 korun, což za pět let od doby, co si politik v Praze pořídil bydlení, vyjde na zhruba 1,5 milionu korun.

Která civilizovaná země má premiéra s fiktivní adresou a takovou chutí na peníze za cesťáky? A s plnou hubou krásných keců? To je holt ta nová vládní garnitura spravedlivých a neúplatných. A vede ji pan kasička.