Není to tak dávno co kritizoval tehdejší premiér Nečas veřejnoprávnost programů ČT1 a ČT4. Označil jejich program z hlediska veřejnoprávnosti jako poplatky dotovanou komerční a plytkou zábavu typu sportovně-zábavního. Inu, kouknu li do programu večerní zábavy těchto kanálů, musím  mu dát za pravdu. Avšak nejenom to. Mne za moje poplatky rozhořčují i pořady, které by se mohly veřejnoprávními nazývat, přesto se vždy když se mi na obrazovce objeví leknu, že se vrátily staré časy. Abych byl konkrétní, mám na mysli pořad Retro, o pořadech OVM, Intervjůk Daniely Drtinové a Události-komentáře nemluvě. Čemu slouží, nevím. Navrhuji aby pánové z vedení ČT byli zavřeni do promítacího sálu a tam jim byly tyto pořady promítány nonstop tak dlouho, až by ho stáhli z programu. Nebo je to veřejnoprávní záměr, vytvářet klima totální frustrace?

Slovu veřejnoprávní nerozumím. Nerozumím tomu, že musím platit poplatky  za to že jsem si koupil televizi a jezdím v autě, kde je autorádio. Nerozumím financování filmů Českou televizí. Televizní a rozhlasové poplatky jsou vlastně parafiskální daní, jejíž správa dnes u České televize činí 4,5% a rozhlasu 10%. Náklad za veřejnoprávní službu by měl platit stát ze svého rozpočtu a nezatěžovat tak obyvatelstvo další formou přímé daně. Chci buď státní televizi a rozhlas, nebo ještě lépe ČT privatizovat. S rozvojem nových technologií považuji současný povinný (pro všechny bez rozdílu) způsob financování za nesmyslný. A ve financování České televize, dle mého názoru, existuje ještě jiný problém. Náklady na produkci jednotlivých pořadů nejsou veřejné. To, že financujeme pořady které nás nezajímají by nás nemělo nechávat klidnými. A tak placení poplatků za neposlech některých stanic mi připomíná starou dobrou anekdotu, kdy majitel destilačního přístroje který však slivku nepálil místo pěti tisíc pokuty nabízel dalších pět za znásilnění, protože na to měl taky přístroj. Přestože nevolnictví bylo zrušeno Josefem II , Český stát si jeho podobu formou poplatku za ČT a ČR  uchovává. A nádavkem ještě pár vět z pera mediálního odborníka Petra Štěpánka: Napojení stále stejných zájmových a rodinných klanů na penězovod ČT, které trvá často stejně dlouho jako samotná Československá (Česká) televize  a urputné boje, provázející jakoukoliv snahu o změnu směru toků u  těchto penězovodů a příchod nových zájmových skupin je unikát, srovnatelný se situací snad jen u některých autoritativních režimů.  Pokud si současný ředitel České televize představuje jako službu veřejnosti konkurenční boj se soukromými televizemi o diváky a inzerenty, a současná Rada České televize mu to „žere i navijákem“, tak to svědčí o nefunkčnosti nejen celé Rady, ale i celé České televize, která by ze zákona měla plnit funkce veřejnoprávní instituce. Taky by mohlo být vysvětlením, že si tady na veřejnoprávní instituci naši politici se spřízněnými umělci a „byznysmeny“ pouze hrají a všechno je to jen miliardový obchod za peníze koncesionářů – daňových poplatníků. A pojďme na titulky.

Za televizi budou platit i ti, kteří žádnou nemají, zvažuje Herman. Koncesionářské poplatky na provoz České televize a rozhlasu by do budoucna mohly platit všechny domácnosti. Nový ministr kultury Daniel Herman uvažuje o změně zákona o poplatcích. Nyní totiž řada domácností zákon obchází a poplatky neplatí, přestože televizi a radio vlastní.