Dobré renomé si vytvořil Ústavní soud, ale např. Nejvyšší soud svým výkladem imunity tzv. trafikantů odbornou i širokou veřejnost dezorientoval. – Můžeme mít důvěru ve Státní zastupitelství a v policii? Asi jak kdy. Ve věci stíhání velkých „kmotrů“ snad. Zato stíhání bývalého vedení pražského Magistrátu vyvolává otázky, na něž stále chybí odpověď. – A co instituce obhajoby? To je ještě těžší otázka. Asi existují i solidní obhájci, ale také platí, že strana, která si zaplatí zdatné advokáty, spravedlnosti nejspíš unikne. Existují dokonce obhájci podezřelí z toho, že se účastnili trestné činnosti svých mandantů. – A co soudní znalci, z jejichž nálezu soud vychází? To je oblast nejméně přehledná. Slavomil Hubálek, důvěryhodný znalec-psycholog (bohužel už není mezi živými), jednou v soukromí prohlásil, že kromě najatých vrahů existují i „najatí znalci“.
Z krátké bilanční úvahy vyplývá, že si spolehlivostí institucí, které pečují o nalézání práva a o jeho vymahatelnost, nemůžeme být příliš jisti. To není dobrá situace. V naší společnosti navíc není obsazena role obecně uznávané morální autority. Tu nelze zřídit, vytváří se spontánně. V sousedním Německu je jí pořád hlava státu. To o té naší nelze říci. Nelze to říci ani o politických lídrech. O tom, co má být a co naopak být nemá, rozhodují instance, jejichž důvěryhodnost je sporná.
V jistém smyslu stojí náš stát na pohyblivých píscích. To by si občanská společnost neměla nechat líbit. Měla by tlačit. Na ty instance, na jejich představitele. Na politiky, na stavovské organizace soudců a advokátů. A na média, což je zvláště obtížné. Pokud si společnost nenajde způsob, jak na to, bude si muset na stávající situaci zvyknout.
Komentář zazněl v pořadu Českého rozhlasu Plus Názory a argumenty Publikováno se souhlasem vydavatele.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: rozhlas.cz
