Působil jsem tehdy jako poradce a tiskový tajemník českého premiéra Petra Pitharta a býval jsem tichým svědkem všech jeho důležitých setkání, pokud zrovna neprobíhala mezi čtyřma očima. Petr Pithart je, jak známo, nejen právníkem a politickým myslitelem, ale také historikem. Sice amatérským, ale důkladným a vášnivým. Tento zájem s ním sdílím. Česko-slovenskými vztahy jsme se zabývali už léta před listopadovým převratem.

Když se stal Petr Pithart počátkem r. 1990 českým premiérem, uvědomoval si přirozeně, že jedním z hlavních problémů svobodného státu bude nové definování a státoprávní uchopení vztahu obou národů, a to společně se slovenskou stranou. Začít s něčím takovým nelze jinak než dialogem. Jeho podobu zvolil Pithart podle možnosti, kterou mu skýtala jeho funkce. Nabídl společné setkání slovenské vládě.

Těm mladším připomínám, že jsme měli tehdy 3 vlády: českou, slovenskou a federální. Pithartova nabídka byla slovenskou stranou ochotně přijata. Vzpomínám-li správně, bylo to na jaře r. 1990. Tedy dlouho před vypuknutím tzv. pomlčkové války. Sešli jsme se na zámku ve Lnářích. Slovenským premiérem byl tehdy pan Čič. Pan Mečiar v ní byl ministrem vnitra. – Setkání probíhala v několikaměsíčním rytmu, a to i tehdy, kdy se stal slovenským premiérem Ján Čarnogurský a po něm Vladimír Mečiar. Setkání ve Lnářích jsem vnímal jako přátelské a otevřené. Platilo to i za premiérování Čarnogurského.