Petr Příhoda: Ještě k česko-slovenskému rozvodu

14.09.2012 22:11

V letních měsících jsme na naší stanici opakovaně vzpomínali, že právě před 20 lety začala poslední fáze rozpadu československého státu. S jistým zpožděním přicházím se svou trochou do mlýna, protože jsem měl možnost sledovat toto dění jednak trochu déle, jednak ze stanoviště, které umožňovalo pohled, o němž dosud nebyla řeč.

Petr Příhoda: Ještě k česko-slovenskému rozvodu
Foto: Hans Štembera
Popisek: Místopředseda Senátu Petr Pithart

Působil jsem tehdy jako poradce a tiskový tajemník českého premiéra Petra Pitharta a býval jsem tichým svědkem všech jeho důležitých setkání, pokud zrovna neprobíhala mezi čtyřma očima. Petr Pithart je, jak známo, nejen právníkem a politickým myslitelem, ale také historikem. Sice amatérským, ale důkladným a vášnivým. Tento zájem s ním sdílím. Česko-slovenskými vztahy jsme se zabývali už léta před listopadovým převratem.

Když se stal Petr Pithart počátkem r. 1990 českým premiérem, uvědomoval si přirozeně, že jedním z hlavních problémů svobodného státu bude nové definování a státoprávní uchopení vztahu obou národů, a to společně se slovenskou stranou. Začít s něčím takovým nelze jinak než dialogem. Jeho podobu zvolil Pithart podle možnosti, kterou mu skýtala jeho funkce. Nabídl společné setkání slovenské vládě.

Těm mladším připomínám, že jsme měli tehdy 3 vlády: českou, slovenskou a federální. Pithartova nabídka byla slovenskou stranou ochotně přijata. Vzpomínám-li správně, bylo to na jaře r. 1990. Tedy dlouho před vypuknutím tzv. pomlčkové války. Sešli jsme se na zámku ve Lnářích. Slovenským premiérem byl tehdy pan Čič. Pan Mečiar v ní byl ministrem vnitra. – Setkání probíhala v několikaměsíčním rytmu, a to i tehdy, kdy se stal slovenským premiérem Ján Čarnogurský a po něm Vladimír Mečiar. Setkání ve Lnářích jsem vnímal jako přátelské a otevřené. Platilo to i za premiérování Čarnogurského.

Za Mečiarovy vlády se to změnilo. Mečiar se v ní choval autoritativně a jeho ministři byli proto méně spontánní. V té době se vztahy obou národů už staly celofederálním tématem a jejich konfliktnost vzrostla.

Vypozoroval jsem tam toto: ať už byla ideová orientace slovenských účastníků našich setkání jakákoli, levicová, křesťanská nebo národovecká, byli to oni, kdo bez výjimky tlumočili nezbytnost změny vztahu obou národů. Jejich pozice byla (smím-li to tak říci) protistatutární. Pokud jde o konkrétní podobu té změny, v tom zajedno nebyli. Dynamiku našeho dialogu tedy určovala slovenská očekávání a české vyptávání.

Je zvláštní, že z českých federálních politiků nikdo neprojevil o tato „pithartovská“ setkání zájem. V této souvislosti se mi připomněla situace téměř anekdotická. Když mluvil Václav Havel o panu Mečiarovi, vyslovoval jeho jméno „Mečár“. „Mečiar“ znamená „mečíř“, ten, kdo vyrábí meče. „Mečár“ neznamená nic, ale připomíná to „mečať“, čili mečet. Premiér Mečiar tím býval dotčen. Jednou o prezidentovi trpce poznamenal: „Ani neumí vyslovit mé jméno“. Hned jsem to sdělil Michaelu Žantovskému, byl prezidentovým mluvčím. Václav Havel pak asi dva dny říkal „Mečiar“, ale pak zase skončil u „Mečára“.

Někde sledovali vztahy obou našich národů pozorně. Oxfordská univerzita uspořádala na to téma seminář. Pozvala oba premiéry, Pitharta a Čarnogurského, každého s asi desetičlennou družinou. Sblížil jsem se tam se slovenským historikem; jméno neuvedu, protože jsem si nevyžádal svolení zveřejnit, co mi sdělil mezi čtyřma očima. Řekl přibližně toto: „Pro Slováky je jediným řešením úplná státní samostatnost. My si prostě musíme vyzkoušet, zda dokážeme vytvořit a udržet stát. Pro naše sebevědomí je to nezbytné. Nemějte nám to za zlé. Snažme se o přátelskou rozlučku!“ - Už tehdy jsem mu dával za pravdu. 

Komentář zazněl v pořadu Českého rozhlasu 6 Názory a argumenty
Publikováno se souhlasem vydavatele

Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.

reklama

autor: rozhlas.cz

Tomáš Zdechovský byl položen dotaz

Právo na opravu

Věci se dají dát opravit už dnes, ale problém je, že oprava často vyjde stejně nebo skoro stejně jako koupit si novou věc. Tak k čemu pak platit za opravu? Nepřijde vám tento zákon EU zase úplně zbytečný? A když dám věc opravit, jakou, pokud vůbec, na ni pak budu mít záruku? Děkuji za odpověď

Odpověď na tento dotaz zajímá celkem čtenářů:


Tato diskuse je již dostupná pouze pro předplatitele.

Další články z rubriky

Bohdan Babinec: Není chování mocných světa, Evropské unie, USA a NATO farizejské?

12:16 Bohdan Babinec: Není chování mocných světa, Evropské unie, USA a NATO farizejské?

Jsme svědky brutální války, kterou vede agresivní Putinovo Rusko proti Ukrajině. Tuto agresi odsoudi…