Neboť nebýt 2. světové války a nacistické hrůzovlády v okupovaných českých zemích, nebylo by ani odsunu, přesněji řečeno vyhnání jejich německých obyvatel. Zajímat by nás měla povaha oné souvislosti. Václav Klaus ji označil za „logické vyústění“. Tím ji podle mého názoru zatemnil. Nadto způsobem, který je, obávám se, pro většinové veřejné mínění i dnes vítaný.

Výraz „logický“ je v dnešních politických i mediálních rozpravách velice nadužíván. – O „logice“ jsme se už na střední škole dovídali, že je vědou o správném myšlení. Logická souvislost existuje např.mezi premisami a závěrem, pokud ten je z nich správně vyvozen. Nemusí tomu tak pokaždé být, pak je ovšem ten závěr nelogický. Zkrátka „logický“ znamená totéž co „myšlenkově správný“. Nahlédneme-li logickou souvislost, vnímáme, že je to „tak a nejinak“. Můžeme tomu říkat „nutnost“: logický závěr nutně platí.

My však nejsme v zacházení s výrazem „logický“ pokaždé tak přesní. Dokonce jím plýtváme. Říkáme sice občas: „Ano, to má svou logiku“ – a myslíme tím souvislost, možná srozumitelnou, nejspíše hypotetickou, ale nikoli v pravém slova smyslu logickou. Dost často se to děje při pokusech o výklad společenských událostí, neřku-li celých historických epoch. Občas někde čteme, že existuje cosi jako „logika dějin“. Slovo „logika“ tu má však přenesený význam. Není to totéž jako logika myšlenkově správného úsudku.