Zejména lidé s voyeurskými sklony mají příležitost pást se na ztroskotání jedné donedávna slibné politické (a nejen politické) kariéry. Toho bychom už měli nechat. Ale sama kauza se může stát podnětem k zamyšlení o závažných tématech, která s ní souvisejí jen nepřímo.

Zarazilo mě např. to, že někoho vůbec napadlo, že by v Poslanecké sněmovně mohli promluvit kromě obviněného poslance i jeho advokáti. Proboha proč? Ano, nakonec nepromluvili, což je v pořádku. Ale uvědomil jsem si, kolik mediálního prostoru je v trestně-právních kauzách nabízeno právě advokátům. Víc než soudcům a víc než státním zástupcům.

Nehoruji pro to, aby jim byla upírána svoboda slova. Ať si veřejně vystupují a říkají před kamerami, co chtějí. Ale mělo by být jasno, jaká je jejich úloha. Mám dojem, že jsou tam zváni proto, aby pomohli osvětlit závažný problém, který má svou společenskou relevanci. Aby do toho střetávání různých „pravd“, často si protiřečících, vnesli i oni svou „pravdu“, aby tak napomohli pravdě „vyšší“, o níž se chceme domnívat, že je pravdou „objektivní“ (poznamenávám, že každé druhé slovo tu mám v uvozovkách).