Plzeňská právnická fakulta přišla o akreditaci pro magisterské studium. Následkem je nejistý osud 15 stovek studentů. Je to problém sociální, který možná přeroste v problém politický. Už dnes se objevují náznaky nelibosti na adresu toho, kdo to údajně způsobil. Kdo – podle slov známé televizní moderátorky – fakultu „pohřbil“. A tím je Akreditační komise a především (samozřejmě) profesorka Vladimíra Dvořáková.
Přitom tato komise postupovala podle svého zadání a učinila tak věrohodně. Jaksi se pozapomíná na to, co její zákrok vyvolalo. – Máme tedy před sebou zajímavou souvislost: příčiny (čili alarmující situace na plzeňských právech) – náprava – a následky (zajisté nemilé). Asi nejen postiženým studentům tane na mysli otázka, zda ta náprava za to stála.
Myslím, že příběh plzeňských práv byl veřejnosti předváděn dosti dlouho a velmi názorně. To ale neznamená, že byl sledován dostatečně pozorně s vědomím jeho plného dosahu. Nešlo v něm pouze o šokující demoralizaci jedné vysoké školy, ale i o její zapojení do korupčního systému a jeho struktury, předtím netušené. Rýpnout do ní znamenalo zpochybnit kompetenci všech těch, kdo z ní profitovali. Byli mezi nimi funkcionáři státní správy, policie, justice i někteří známí politici.
Ve hře jsou i další souvislosti. Nepřímé. Vysokých škol u nás vyrostlo jako hub po dešti, veřejných i soukromých. I na některých z nich se opisovalo a praktikovalo se „rychlostudium“. Do některých se rýplo.Do jiných zatím ne. Mělo by se? Co když by to mělo nemilé následky?
Rozhodnutí akreditační komise v plzeňském případě bylo důsledným protikorupčním zákrokem. Takových by bylo třeba více. Bylo by to ostatně ve shodě s vládním prohlášením. Ani demokratická opozice prý není proti. Jenže věc má háček. A pořádný. Obětí plzeňské ostudy jsou studenti. Jinde by to mohlo být horší.
Tak třeba pan Roman, donedávna šéf ČEZu, významného sponzora našich politických stran. Některé aktivity pana Romana jsou nejasné. Např. jeho vztahy k plzeňské Škodovce. V blízkosti rotuje firma Appian a o kus dál dokonce Mostecká uhelná. Je radno do toho šťourat? Co když se tím obnaží úloha významných politiků, nejen bývalých, ale i současných? Co když vyjde najevo podivné pozadí vládních rozhodnutí?
Proboha! Chce snad někdo destabilizovat naši politickou reprezentaci? Zpochybnit některé ministry? Některé poslance? Některé stranické sekretariáty? Některé správní a dozorčí rady? Některá zastupitelstva? Některé advokátní kanceláře? – Všimněte si, že říkám „některé“. Dělám to z opatrnosti, z neúplné znalosti věci. Kdo má více informací, může slůvko „některé“ nahradit jiným.
Vraťme se k plzeňské právnické fakultě. Tentokrát jako k modelovému případu. Když už její zlořády vyšly najevo a její novopečený děkan a pozdější ministr Pospíšil se snažil o nápravu, narážel na odpor, jehož zdrojem byla fakulta sama. Včetně studentů. Ten odpor nebyl jednolitý, ale většinový. Není divu, nechtělo se přijít o střechu nad hlavou. Když pak pan Pospíšil předal děkanskou funkci jinému a odešel ministrovat, odpor nabyl vrchu. A ti, kdo předtím táhli s Pospíšilem za jeden provaz, raději odešli. – Fakulta se prostě zachovala jako biologický ekosystém, který živelně usiluje o sebezáchovu. A vyhrála. Ovšem za cenu ztráty akreditace.
Beru si z toho poučení. Zdá se mi, že tento vzorec chování lze vztáhnout na náš protikorupční boj jako takový. Ne všichni ho vedou s takovou rozhodností jako akreditační komise v plzeňském případě. Chápu, že někdy je třeba postupovat velmi obezřetně. Jako třeba v kauze tzv. justiční mafie. Nebo takový premiér Nečas. V případě pražského magistrátu si mohl dovolit protikorupční postup a podpořit primátora Svobodu. Pokud jde o unijní smlouvu o rozpočtové odpovědnosti, je v jiné pozici. Je sice šéfem mocné politické strany, ale má proti sobě její „kmotrovské“ křídlo, které je protievropské. Mohlo by mu srazit hlavu. – Nezbývá mi než fandit těm, kteří jdou „do toho“. Ať už přímočaře, anebo krůček po krůčku.
A co s plzeňskou právnickou fakultou? Jsem naprostý laik, ale cosi mě napadá. V Plzni je lékařská fakulta, která je však od počátku součástí Karlovy univerzity. Nebylo by možné přátelské převzetí plzeňských práv těmi pražskými? Možná, že je ten nápad naivní. Nechám se poučit.
Vyšlo na rozhlas.cz, publikováno se souhlasem vydavatele.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: rozhlas.cz
_profil_top.jpg)
