Jde o to, čím je způsoben. Vysvětlení není jednoduché. A pokus o ně zdaleka není pro většinovou veřejnost přijatelný.
Je třeba předeslat, že tzv. praktické školy jsou někdejší školy pomocné. Jejich fungování a zejména fakt, že v nich uvízne většina romských dětí, bylo předmětem mnoha výtek určitých orgánů EU. Ty poukazovaly na to, že romským dětem je u nás upíráno právo na dostupné školní vzdělání. Řešili jsme to po svém: v názvu „pomocná škola“ jsme termín „pomocná“ nahradili termínem „praktická“, ale jinak většinou zůstalo vše při starém.
Výtky ze strany EU jsou u nás brány s rezervou. Nejen široká veřejnost, ale i mnozí pedagogové ujišťují, že to s romskými dětmi jinak nejde. Že v běžné škole neobstojí, a proto nezbývá než je přeřadit do škol, které na ně kladou menší nároky. A to jsou ty pomocné, resp. praktické.
Často jsou to sami rodiče žáků pocházející z většinové populace, kteří si nepřejí, aby byly jejich děti vyučovány společně s romskými, protože nižší nároky by byly kladeny i na ně. I diagnostické poradny konstatují u romských předškoláků medicínské diagnózy (např. lehkou mozkovou dysfunkci) a doporučují jejich zařazení do praktických škol od samého počátku. – Také slýcháme, že romské děti nemají o výuku zájem, protože vyrůstají v nepodnětném prostředí, že jejich rodiče se školou nespolupracují, protože nemají zájem o vzdělávání svých dětí. Dokonce sami preferují jejich zařazení do praktických škol.
To všechno je často pravda. Ale jedna skutečnost se s ní nesrovnává. Mnohé romské rodiny emigrovaly na Západ, do zemí, jimž říkáme vyspělé, většinou do těch anglofonních. Některým se tam nedaří, žijí zatím „na podpoře“, případně se už vrátily zpět. Jiné se tam uchytily. Našly si bydlení a zaměstnání. Jejich děti tam chodí do normálních škol, nemají s tím problémy a prospívají. Dokonce dobře.
Lze namítnout, že Romové úspěšní ve Velké Británii nebo Kanadě nejsou typičtí pro naši romskou populaci. Svou kuráží a pracovitostí představují její výjimky. Dejme tomu. Proč se ale tato jejich výjimečnost neprojevila, dokud pobývali v Česku? Proč měly jejich děti ve zdejších školách problémy? Ti úspěšní emigranti nám to odtamtud vysvětlují: školáci v hostitelských zemích jsou různobarevní a ti romští od nás mezi ně bez potíží zapadnou. Atmosféra v tamějších školách je pozitivní, povzbudivá, a to je motivuje. A odborníci z Bruselu nám také nabízejí vysvětlení: u našich romských dětí nejde ani tak o nějakou nezměnitelnou (či dokonce geneticky podmíněnou) indisponovanost, ale o sociokulturní znevýhodnění. Nevím, nakolik je u nás ten termín srozumitelný.
V naší veřejnosti panuje názor, že Romové si za svou mizérii mohou sami. Existuje pro to řada dokladů, které nelze popřít. Hlasatelé politické korektnosti a multikulturního soužití nám nepřímo sugerují, že za tu romskou mizérii můžeme my, většinová společnost. Myslí si to i Romové. I pro to existuje řada nepopiratelných dokladů. O jednom z nich právě hovořím. Děti z romských rodin, které emigrovaly, se tam nesetkávají s obecným pohrdáním. Proto se mohly jejich talenty rozvinout.
Jsem přesvědčen, že zdejší polemiky o tom, „kdo za to může“, vedou pouze k stupňování mezietnické nevraživosti. Jde spíš o to, co s tím, neboť romský problém bude u nás eskalovat a jen málokdo přemýšlí o tom, zda a jak ho řešit. Připomínám, že u nás porůznu existují střediska, která se věnují socializaci romských dětí a mládeže. Organizuje je hlavně společnost „Člověk v tísni“ a Katolická charita. Veřejnost o nich neví, ač by měla. – A ještě něco. Klára Samková, kterou mnozí znají jako nekonformní advokátku, se snaží vnímat romský problém nikoli většinovou domácí optikou. Nedávno vydala knížku s názvem „Romská otázka“ o psychologických důvodech sociálního vyloučení Romů. Je to pokus (podle mne zdařilý) o empatické rozumění. O to, jak svou situaci vnímají sami Romové. – Myslím, že kdo chce odpovědně uvažovat o situaci české společnosti a jejích vyhlídkách, nemůže se tomuto tématu vyhnout. Takových lidí asi není mnoho, bohužel. Ta knížka jim může být užitečným vodítkem.
Publikováno se souhlasem vydavatele.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: rozhlas.cz
