Oběma snahám lze rozumět, i když obě mají svá úskalí. Jenže: zvýšit daně je snazším krokem než dosáhnout lepšího výběru. První krok je administrativní rozhodnutí. Ten druhý by byl složitým a zdlouhavým sledem opatření, jimž říkáme „systémová“. Zakopaný pes je právě v té systémovosti.

Nedostatečný výběr daní je důsledkem – možná! – úředního šlendriánu, ale – hlavně! – úspěšné neochoty daně platit. Nikdo je neplatíme rádi. Ale nakonec je asi zaplatíme. Neplacení daní se však může stát součástí systému, který vyvine rafinované mechanismy sebezáchovy. Státní moc je nedokáže vypátrat. Buď to neumí, anebo (a to je horší) je sama součástí systému.