Oběma snahám lze rozumět, i když obě mají svá úskalí. Jenže: zvýšit daně je snazším krokem než dosáhnout lepšího výběru. První krok je administrativní rozhodnutí. Ten druhý by byl složitým a zdlouhavým sledem opatření, jimž říkáme „systémová“. Zakopaný pes je právě v té systémovosti.
Nedostatečný výběr daní je důsledkem – možná! – úředního šlendriánu, ale – hlavně! – úspěšné neochoty daně platit. Nikdo je neplatíme rádi. Ale nakonec je asi zaplatíme. Neplacení daní se však může stát součástí systému, který vyvine rafinované mechanismy sebezáchovy. Státní moc je nedokáže vypátrat. Buď to neumí, anebo (a to je horší) je sama součástí systému.
To se týká nejen neplacení či krácení daní, ale globálního stavu společnosti zvaného korupce. To není jen úplatkářství, tunelování, předražování zakázek. To je i nafukování pojistných událostí, nabídka zkažených potravin, výkup kradených kovů a stovky, možná tisíce způsobů, praktikovaných na nevládní úrovni čili v běžném životě. – Korupce, o níž tolik mluvíme, je vlastně tichou dohodou, důvěrnou společenskou smlouvou, danou vztahem občana k společnosti, k státu.
Lze se přít, do jaké míry je ten vztah dán volbou a do jaké míry byl do něj člověk vmanévrován. Ale podstatou je ochota jednotlivce, třeba i jen příležitostná, chovat se k státu jako černý pasažér. Důsledky se liší. Jiné jsou, jste-li ministrem nebo hejtmanem, anebo jste-li komisařem, který prodává řidičské průkazy. Ale princip je týž.
Takže: zvyšovat daně, anebo je lépe vybírat? K prvnímu stačí parlamentní většina. Druhé vyžaduje celonárodní úsilí.
Komentář zazněl v pořadu Českého rozhlasu Plus Názory a argumenty Publikováno se souhlasem vydavatele.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: rozhlas.cz
