Dlužno dodat, že v roce 2018, ve kterém budeme slavit sté výročí založení Československé republiky, je česká politika od masarykovských politických i mravních paradigmat na světelné roky vzdálena. Nejnovější tragické příklady tohoto politicko-astronomického faktu jsou kauzy Skripal, Nikulin a Sýrie. V jubilejním výročí vzniku československé státnosti je to facka do tváře všem, kteří bojovali a umírali za její život.

Postoj k diletantské konstrukci údajné otravy smrtícím nervovým plynem „novičok“ připomínal spíše reakci na povel šefa klanu Siciliánů než reakci vlády suverénního demokratického a především právního státu. Nikulin byl vydán Američanům bez sebemenších podmínek a záruk, Mr. Ryan si ho přiletěl vyzvednout po způsobu císařova vyslance do malé římské provincie. Byl prezident Zeman skutečně jediným činitelem, který si uvědomoval, že se Nikulin s největší pravděpodobností stane nástrojem amerických jestřábů ve vnitropolitickém boji? „Slušný“ ministr Pelikán sice bezprostředně po splnění příkazu zmizel z vládního hřiště do převlékací kabiny, ale transatlantický boss nemusí mít obavu: česká postsametová politika má dostatek „slušných“ nohsledů, ochotných kdykoliv za pár roků v provinční „vládě“ a přiměřené ocenění po politické kariéře prohlásit a podepsat cokoliv. Čímž se dostáváme k syrské chemické červené čáře a dalšímu z dlouhé řady „hvězd“ české politiky, herci Martinu Stropnickému. Jeho diplomatický „statement“ potvrdil odborné kompetence pana ministra v plném rozsahu a je vskutku hodný výuky na univerzitě, obor zahraniční diplomacie a mezinárodní právo. Buďme konkrétní.

Nejprve si Stropnický postěžoval tvrdými slovy na Radu bezpečnosti OSN, že prý selhala. Je-li někde slůvko „selhala“, potom lze pouze automaticky doplnit dovětkem „kvůli Rusům“. Náš pan ministr je ale naprosto objektivní, nikomu nic nepodsouvá, a tak prostě jen Rada bezpečnosti. Jasné ovšem není, v čem že to selhala. Pan herec v roli ministra zahraničí evidentně nevidí její selhání v tom, že důrazně a objektivně neprošetřila, co se vlastně v Dúmě stalo – jestli se vůbec něco stalo. Stropnický také zřejmě nevidí selhání v nezájmu USA, Británie a Francie o činnost tzv. Bílých helem, skurilní pseudo NGO s vazbami na odnože Al Kajdy, putujících od jednoho džihádistického střediska k druhému. Zřejmě ho ani nijak nezaráží, že paradoxně všude tam, kde se objeví, vyšle Asad vrtulník s nádobou jedu, které pravděpodobně osobně shazuje.