Pravda, spousty slov byly už tehdy ve značném rozporu s tím, co měly ve skutečnosti označovat. Nás se nejvíce týkala tehdejší česká vláda, která na začátku roku už dosluhovala, ale pořád ještě pár týdnů vládla.

Pan prezident a jeho věrní jí říkali usilovně „vláda odborníků,“ asi protože „nikým nevolená vláda sestavená z vůle prezidenta“ nezní tak hezky, jenže zrovna moc odborníků v ní nebylo, jak ukázal třeba příklad ministra dopravy Žáka, který sice nic v resortu nevyřešil, zato dokázal vše rozorat a všechny klíčové lidi povyházet, aby po skončení svého vládního angažmá ukázal, že je odborníkem hlavně na to, jak cestovat zadarmo a za cizí.

A i když průzkumy veřejného mínění opravdu nemohou ukázat, co je a co není pravda, jedna a jedna nebudou tři, i kdyby si to myslelo devadesát devět procent lidí, takzvanou vládu odborníků za vládu odborníků považovalo patnáct procent občanů, vskutku ne mnoho.

Už v lednu ale nastoupila vláda tentokrát vzešlá z parlamentních voleb a její nejvýmluvnější a nejvýraznější součást, vicepremiér a ministr financí Babiš se opakovaně nechal slyšet, že chce řídit stát jako firmu, což vedlo například k tomu, že ještě na samém konci roku nevěděly statisíce živnostníků, jak budou mít v dalším roce nařízené daně, což je pro firmu dost zásadní a patří to přímo do Babišova portfolia.