Během sedmnácti let přestane přitom stát postupně činnost církví financovat, tak jak k tomu byly církve donuceny komunistickým režimem. Dalších třináct let bude ještě stát svůj závazek ze smluv splácet. Největší část peněz, přes 47 miliard, dostane církev s největším počtem věřících, církev katolická.
Součástí dohod je také závazek církví, že už vůči státu nebudou uplatňovat žádné další nároky. Původně mělo náhrady dostat církví sedmnáct, Bratrská jednota baptistů ale 228 milionů, na které měla nárok odmítla s tím, že je jí bližší myšlenka samofinancování. Tyto peníze tedy zůstanou státu, který také část náhrad vyplatí v dluhopisech.
Smlouvy byly podepsány, církve konečně mají jasněji, jak budou v budoucnosti fungovat. Z celého procesu vyrovnání se státu s církvemi ale zůstává pořádná pachuť.
Masová petice za odluku církve od státu byla před čtvrtstoletím jedním z posledních hřebíčků do rakve komunistického režimu. Teprve více než třiadvacet let po „sametu“ ale začíná tato odluka být skutečností. Jenže s tím, kam během těch desetiletí i právě v souvislosti s jednáními o vyrovnání se státem klesla prestiž církví, určitě žádná z nich nemůže být spokojena.
Samotný podpis smluv opět jasně ukázal, že už dávno v celé záležitosti nejde o nějakou spravedlnost či dobrou vůli, ale jen a pouze o politický boj. A žádná z jeho stran si nezaslouží ovace.
Vláda měla na podepsání smluv čas do podzimu, dnešní termín podpisů tak vyvolává podezření, že nechce riskovat případný nepříznivý verdikt ústavního soudu. Opozice i budoucí prezident Miloš Zeman také vládu k vyčkání na této verdikt vyzvali. Stejně tak i generální sekretář ústavního soudu Tomáš Langášek ještě dopoledne uvedl, že by od kabinetu bylo korektní a zodpovědné, aby s podpisem smluv nespěchal. Právně ale Nečasovi v podpisu nic nebránilo, legislativní proces byl ukončen, smlouvy podepsat mohl. Tak to udělal. Je pravdou, že termín dopředu oznámil. Plénum ústavního soudu se ale sejde až v úterý.
Jestliže ale spěch ze strany vládní koalice budil pochybnosti o čisté hře, některé výroky z opoziční strany b měly budit obavy o funkčnost demokratického systému. Letos se má totiž významně změnit složení ústavního soudu. Nové soudce bude navrhovat už nový prezident Miloš zeman a schvalovat je bude sociálními demokraty ovládaný senát. A sociální demokraté se netají tím, že předpokládají, že noví soudci budou zamítnutí církevních restitucí příznivě nakloněni. To by mohlo znamenat, že by prostě ČSSD přes senát nepustila kandidáta, který by nepodporoval její politické cíle. A od dalšího odpůrce restitucí Miloše Zemana asi sociální demokraté oprávněně čekají, že jim vhodné kandidáty navrhne.
Pokud by ale mělo dojít k podobnému scénáři, demokracie by opravdu mohla jen zaplakat. Žádný soud, ani ten ústavní nemůže být nástrojem k prosazení myšlenek jedné politické strany, a to i kdyby šlo o myšlenky sebeušlechtilejší.. Politický boj se musí odehrávat úplně jinde
Komentář zazněl v pořadu Českého rozhlasu 6 Názory a argumenty Publikováno se souhlasem vydavatele
Psali jsme:
Ptejte se politiků, ptejte se Vašich volených zastupitelů, pište, co Vám osobně vadí. Registrujte se na našem serveru ZDE.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: rozhlas.cz
