Stále je to ta stará parta zlodějů, co vás ve jménu svého pochybného vidění světa bez milosti okrade. O kom je řeč? O bolševicích oranžových i rudých a církevních restitucích. Není pravda, že vinu za rozkradení církevního majetku nesou pouze komunisté. Po osmačtyřicátém a po sloučení KSČ a ČSSD kradli soudruzi obou větví jedné břevnovské mámy z Pod kaštanů ruku v ruce.

Předesílám, že zdaleka nejsem sám, kdo, kdyby do toho mohl mluvit, leccos by na církevních restitucích udělal jinak. O tom žádná. A když už je to takhle, tak bych všude stokrát a tisíckrát zdůrazňoval, že to jsou vlastně dvě právní normy v jedné. Vedle restitucí také odluka církví od státu. A že to, co teď něco stojí, do budoucna naopak leccos ušetří.

ČSSD v roli Piláta

Sociální demokraté do toho ovšem na rozdíl od nás vnějších pozorovatelů mluvit mohli. V letech 1998 až 2006, kdy byli u vlády, dokonce mohli příslušné právní normy vytvořit víceméně podle svého. Neudělali to.

I v dalších letech se na podobě příslušných zákonů mohli podílet. Mohli mluvit do všech parametrů,  mohli ovlivnit způsob výpočtu peněžních náhrad za zničený majetek. Opět to neudělali a raději si vypočítavě – jako Pilát – umyli ruce. Takto přijatá norma by sice měla stejnou právní platnost jako zákon silově protlačený parlamentem většinou jednoho hlasu, nicméně všeobecný politický konsensus by podstatně mírnil rozbouřené společenské klima.

Prý jde o velké peníze. Skutečně? Vše je relativní. CELKOVÝ objem peněz, které v souvislosti s církevními restitucemi coby daňoví poplatníci zaplatíme, je skoro stejný jako suma, kterou ROK CO ROK naprosto zbytečně nasypeme do kapes fotovoltaikům.