Výsledky prvního kola francouzských regionálních voleb opět nastavily kruté zrcadlo zdejší mediální scéně. Ale není to zrcadlo, kdo může za to, že naši novináři – a na prvním místě ti z veřejnoprávních médií – v něm mají křivou hubu. Pravdomluvné zrcadlo totiž prozrazuje, že zdejší novináři nejsou zpravodajci, nýbrž propagandisté.

Krajně pravicová nálepka

Od rána do večera na nás chrlili, že ve Francii zvítězila „krajně pravicová“ Národní fronta Mariny Le Penové a za ní, že se umístili republikáni bývalého prezidenta Sarkozyho a socialisté současné hlavy státu Hollanda. Co je na tom nepatřičného? Zatímco u Sarkozyho či Hollandova uskupení se neuvádí žádná adjektiva, žádné „charakterizující“ přídomky, u Le Penové naši propagandisté nikdy neopomenou přidat nálepku, že její Národní fronta je „krajně pravicová“. Což je vlastně jen takové o fous jemnější synonymum pro „extremistická“, ba přímo „fašistická“. Jinými slovy: v každé zpravodajské relaci veřejnoprávní žurnalisté posluchačům a divákům podsouvají tezi, že ve Francii se stalo cosi nepatřičného, neboť označení „krajně pravicový“ má v českém významovém kontextu výrazně negativní nádech.

Jenže! Už jen z hlediska obyčejné logiky je to naprostý nesmysl, neboť základní charakteristikou pravice je, že na rozdíl od vždy kolektivizující levice usiluje především o osobní svobodu jednotlivce. Pokud by někdo byl v tomto slova smyslu „krajně“ pravicový, z prosté logiky by to znamenalo, že je pouze extrémně svobodomyslný. Jenže takhle to naši propagandisté nemyslí. V jejich podání znamená „krajně pravicový“ cosi jako „fašistický“. I to je samozřejmě nesmysl, neboť fašismus staví na rovnostářském kolektivismu, což s pravicovostí opět nemá společného vůbec nic. Ona „krajní pravicovost“ je ostatně nesmysl i věcně, neboť ekonomický program Národní fronty je v mnoha ohledech spíše levicový. Plyne z toho jediné. Označení „krajně pravicový“ je jen pouhá nálepka bez jakéhokoli racionálního základu. Kromě jediného: je to nálepka negativní, znevažující, poškozující!