Volby co volby pak všichni, leví i praví, vymýšlejí způsoby, jak tento svůj vlastní zákaz šikovně obejít. Mohl bych o tom ze zkušenosti bývalého člena Rady pro rozhlasové a televizní vysílání napsat román.

Ustanovení, které před lety ještě možná mělo jakýsi smysl, neboť bylo odůvodňováno, že televizní reklama je příliš drahá, takže by si ji menší politické subjekty nemohly dovolit, je dnes čiročirým anachronismem. Už tu nemáme jednu dvě tři televize a pár rádií, nýbrž desítky a desítky stanic, které mohou odvysílat reklamu (i politickou) prakticky v jakékoli cenové a územní nabídce. Jediným faktickým dopadem dnes je ekonomické poškození elektronických médií a nesmyslné zvýhodnění médií ostatních, tedy tiskových, internetových či outdoorových. Toto ustanovení je třeba zrušit bez náhrady. Už předevčírem bylo pozdě.

Při možné statistické chybě průzkumů je neobhajitelné, že ti, kteří smrtící pětiprocentní hranici olizují jakoby shora, na obrazovku mohou, zatímco ti, co ji olizují zdola, nikoli.