Petr Vavruška: Volby úplně jinak

Internetový volebního systém, využívá již známý princip NOTA (nevolím výše uvedené) a nově jej rozšiřuje o „menu volebního očekávání“. To je sestavované přímo voliči celého názorového spektra. Volební server pak nabízí každému voliči statisticky utříděné sestavy kandidátů, které jeho očekávání nejlépe splňují. Kandidátům, kteří nedokáží očekáváním voličů naplnit hrozí, že nebudou zvoleni. Podobně nedodrží-li program slíbený svým voličům, mohou být těmito voliči odvoláni a nahrazeni jinými nezávislými kandidáty. Dohled nad dodržováním volebních programů provádí volební server. Interaktivní přístup voličů k němu vytváří předpoklad pro zvýšení kvality a dodržování předkládaných programů, zajištění kontroly chování a dodržování pravidel, jakož i omezení volební reklamy, přivření penězovodů a narušení korupčních sítí a struktur. Je navržen i praktický způsob realizace.

Proč systém NOTA a „menu volebního očekávání“?

Změny v myšlení veřejnosti a způsobu vlády jsou nevyhnutelné. Jakékoliv volby podle starých a nefunkčních schémat nás jen poženou do dalších krizí. V souvislosti s vysoce aktuálními diskusemi (nejen v ČR) o změnách volebního systému, je třeba hledat cesty směřující k přímé demokracii. Potíž je v tom, že veřejnost má o přímé (autentické) demokracii jen mlhavé představy. Ty předkládané inovace znovu obsahují jen „obnošená“ a jen mírně upravená myšlenková schémata, mající k ideálu demokracie hodně daleko. Zkusme hledat jinou cestu.

Existuje řada občanských iniciativ, které detailně analyzují katastrofální důsledky vládnutí v posledních 22 letech po „sametové revoluci“ v ČR a navrhují nápravu věcí veřejných. Předkládají apely na čestné občany, politiky, vyšetřovatele a další činitele. Radikálnější návrhy vybízejí k veřejným protestům, ke sjednocení, generálním stávkám, neplacení daní, dokonce i k revoluci. To vše jsme už většinou zažili. A s jakým výsledkem?

Myslíte si, že jsou to jen sny, nebo cesta k nápravě? A kdyby se to povedlo, že se celý ten zmar nezopakuje? Že se vládnoucí klika vzdá dobrovolně všech svých výhod, přistoupí na svoji kontrolu a“vypustí si svůj vlastní rybník“? Vždyť oni se ohánějí demokracií, a popírají legalitu takovýchto iniciativ s poukazem na „demokratický“ volební systém, zakotvený v ústavě. K tomu mohou použít legální mocenské prostředky a často i absurdní rozhodnutí Ústavního soudu. Položme si otázku – kdo, kdy a jakými úmysly ústavu tvořil a kdo si prosadil její schválení. A jsou tam stále titíž lidé, ať v popředí či z pozadí řídící své politiky?

A nemyslíte si, že současný volební systém v ČR zdeformoval a znehybnil demokracii a že nastal čas k radikální změně, která vyloučí povolební paty generující uplatitelné přeběhlíky, pochybné koalice, opoziční smlouvy i bezradné, nekvalifikované a korupční vlády.

Historie i současnost ve světě ukazuje, že „sjednocení“ na několika jednoduše vyslovených principech je vždy “salto mortále“, které se rychle obrátí proti principům samotné demokracie. Pravice, levice, kapitál, církve, globalizace, zahraniční orientace a dnes i ekologie – to vše lidi vždy znovu rozdělí a znovu začne boj o vliv a moc.

Na čem jediném se skuteční demokraté z tohoto širokého spektra (kteří tam nepochybně jsou), mají šanci dlouhodobě dohodnout? Odpověď zní: Jedině na konsensuálně navržených demokratických pravidlech, tedy na „přímé demokracii“, zajišťujících jejich nekompromisní dodržování, podobně jako např. v pravidlech kolektivních sportů. A o tom je volební systém NOTA, využívaný již na několika místech ve světě (např. v některých státech USA), nově však rozšířený o principy „menu volebních očekávání“, které můžeme realizovat s pomocí současných informačních technologií.

Definice volebního systému NOTA

V demokracii musí vláda získat důvěru dobrovolným „souhlasem ovládaných“. Takový souhlas nemůže být legitimně udělen, jestliže neexistuje formální možnost souhlas odmítnout. V současné partajnické demokracii chybí samozřejmá a logická volba: Žádná strana si nezaslouží můj hlas. Přesněji, NOTA (None of the above – žádný z výše uvedených). Současné volební systémy předpokládají, že nevolič svojí neúčastí dává pasivní souhlas s výsledkem voleb, ale opak je pravdou: nevoliči převážně vyjadřuji nevoli s předloženými alternativami. Je popřením demokracie nutit svéprávné a inteligentní občany k volbě „menšího zla“ a dohánět je k pasivitě (volební absencí) upíráním svobodného vyjádření aktivního nesouhlasu (zatržením kolonky NOTA).

Jestliže nás nutí volit mezi dvěma obdobně hloupými, arogantními a zkorumpovanými kandidáty nebo stranami či koalicemi – pod heslem „Jít volit je vaší demokratickou povinností“ – a jestliže podlehneme takové demagogii, pak abdikujeme na občanskou zodpovědnost chránit a posilovat demokracii. Čím více nás jde k volbám bez přesvědčení a jasné osobní preference, tím více korumpujeme náš volební systém: Čím více z nás volí „menší zlo“, tím silnější, sebevědomější a arogantnější se zvolené zlo stává. Vždyť odmítnutí korupce je výsadním právem všech občanů.

Čím více lidí volí „nevolitelné“ (nechtěné strany korupce a neschopnosti), tím více oni vítězí a degradují demokracii. Čím více lidé volí malé a nové strany bez naděje na úspěch, tím více se i tito „nezvolitelní“ stávají „nevolitelní“ tím, že vstupují do koalicí, které pak nejsou schopné akce a spolupráce. V ČR byl základ k tomuto zlu recyklované beznaděje položen tzv. „Opoziční smlouvou“ mezi dvěma nevolitelnými (ale přesto výraznou menšinou zvolenými) „státníky“.

Celý náš život je řetězením provázaných rozhodnutí, dobrých i špatných. Rozhodování definuje naše životní příběhy; pokud se nerozhodneme sami, určitě to za nás rozhodnou jiní – a podle toho naše životy také vypadají. Máme-li před sebou dvě špatné alternativy A nebo B, pak není vždy nejmoudřejší rozhodnout se pro jednu z nich. Často je lepší své rozhodnutí odložit a hledat (nebo vytvořit) alternativu C.

Pokud volba NOTA získá ve volbách většinu, je to vyslovení nedůvěry navrženým kandidátům. Parlament totiž nebude usnášeníschopný, protože jeho příslušná křesla zůstanou neobsazena. To vyvolá buď nové, nebo doplňovací volby.

Politické distrikty a „vítěz bere vše“ jsou zastaralé způsoby omezování účasti. Vítězství 51% nebere celý district; zbývajících 49% voličů musí být zastoupeno – jinak nelze mluvit o demokracii.

Tedy „autentická demokracie“ je přímá, jeden člověk, jeden hlas. Navíc účelem demokracie je také ochrana minority, ne hegemonie majority. Těch 49% je skoro polovina a přesto nejsou zastoupeni. V autentické demokracii by žádný hlas neměl být zbytečný: poměr 51:49 nelze prostě přepsat na poměr 100:0 ve prospěch „vítěze“ – a nazývat to mandátem. Není divu, že jsou voliči apatičtí, cyničtí a rozzlobení. Každý jeden hlas platí a musí mít stejnou hodnotu v poměrném zastoupení – jinak nemá význam volit.

Nevoliči pak nejsou ve své většině pasivní občané, kterým je všechno jedno, ale naopak: jde o lidi, kteří odmítají volit „menší zlo“. Stranické báchorky o volební „povinnosti“ jsou nesmyslné. Je degradací demokracie, když občané musí volit to, co nechtějí.

Zavedení systému NOTA, který by se mohl stát jedním z hlavních stavebních bloků autentické demokracie, by bylo v ČR určitě průlomové. Autentická demokracie, ve svém celku, odnímá nálepku „demokracie“ existující stranokracii nesmyslných koalic a politicko-bankovních vztahů.

Politické strany nebudou tento systém iniciovat samy: co je dobré pro voliče, není dobré pro strany. Typický je "demokratický" přístup v Anglii, kde v lednu 2005 byl vydán statutární instrument č. 47 o registraci politických stran, zakazující použití určitých slov a výrazů v názvech stran. Seznam není dlouhý: v sekci „PART V Prohibited expressions“ je uvedeno pouze jeden výraz: „None of the above” – bez dalšího vysvětlení. Podle průzkumu veřejného mínění je NOTA třetí největší politickou „stranou“ v Británii. V ČR je NOTA určitě na prvním místě, i když se zde takové průzkumy veřejného mínění neprovádějí. Nicméně, když stranické parlamenty odmítnou udělit svým občanům právo NOTA, antidemokraté se svým postojem zviditelní a občané je pak nemusí volit.

Efektivní mechanismus pro negativní nebo neutrální hlas NOTA je nedílnou součástí skutečné demokracie. Lze s úspěchem očekávat, že vláda a představitelé partajní demokracie přivítají potřebu systému NOTA svým tradičně ohlušujícím tichem, s podporou nadmíru podpůrných medií. I pouhá diskuze systému NOTA je nežádoucí v některých formách „demokracie“. Při klesající volební účasti se vlády budou dokonce pokoušet o zavedení „povinné volební účasti“, čímž si zaručí, že i ti nejhorší kandidáti mohou být zvoleni s pádným a respektuplným „mandátem“.

Nebezpečí volební „povinnosti“ již není abstraktní: V ČR proběhla už v r. 2010 anketa na téma „Měla by být účast ve volbách povinná?“ ANO hlasovalo 68,9% zúčastněných! Zde končí demokracie.

Ne každá společnost je demokraticky vyzrálá k zavedení systému NOTA. Ne každá společnost si jej dokáže prosadit a udržet. Ale přesto: zatržení kolonky NOTA, ujišťující straníky, že „Nejsme jak oni“, by snad mohlo vyjít – v ČR alespoň napodruhé. Zkrácený popis volebního systému NOTA, nezbytný pro pochopení následujícího příspěvku, je převzatý z knihy „To vám byl divný svět“, s vědomím jejího spoluautora Milana Zeleného. Byl významnou inspirací pro předkládaný návrh. (Pozn. Milan Zelený je profesorem na univerzitách tří kontinentů, přední a nejcitovanější český ekonom podle globálního citačního indexu).

Praktická aplikace volebního systému NOTA rozšířeného o „menu volebního očekávání“

Český ekonom Josef Macek, řekl: „Demokracie vydrží zkoušku dějin jen tehdy, když občan bude považovat volbu poslance za rozhodnutí neméně důležité nežli výběr lékaře, a pak ovšem když zvolený poslanec bude cítit stejnou odpovědnost jako chirurg, když operuje na živém těle“. A právě o tom je volební systém NOTA, rozšířený o „menu volebního očekávání“ aktuálně převzatý z připravované knihy „Filozofie pro osobní informatiku 2013“. Autor Petr Vavruška

Etapa tvorby „menu volebního očekávání“.

Za přiklad vezmeme poslanecké volby (tento příspěvek se nezabývá nominací stranických kandidátů): Cca 6 týdnů před volbami, budou na internetovém volebním serveru zveřejněni všichni kandidáti, a každý z nich vyloží svůj volební program rozčleněný do samostatných bodů. To platí pro každého člena politických stran bez vyjímky, v nichž se i jednotlivé názory, jak ukazuje praxe, často liší. Navíc to omezí vnitrostranické machinace s pořadím bezbarvých stranických kandidátů - rozhodnou pouze voliči.

Podobně každý kandidát předloží své curriculum vitae, z kterého bude zřejmé jeho vzdělání, odbornost, praktické zkušenosti, v čem podniká či podnikal, jeho poslední daňové přiznání, a hlavně, v čem a jak se po svém zvolení hodlá angažovat. To vše je nutné znát, protože zvolení poslanci budou hospodařit s penězi svých voličů a z nich budou i placeni, a proto musí být svými voliči kontrolovatelní Všechny tyto údaje server statisticky zpracuje. Interaktivní práce s těmito daty usnadní angažovaným voličům volbu skutečných odborníků a dokonce i ovlivňovat profesní skladbu sněmovny.

Současně bude zahájeno vytváření „menu volebního očekávání“ (jak si ho autor dovolil nazvat), popisující v podobně členěných samostatných bodech sumu voličských očekávání. Tedy navrhované přímo voliči z celého názorového spektra. Jednotlivá očekávání, rozšiřující nabídky kandidátů, budou na volebním serveru pouze systémově upravována s vyloučením návrhů xenofobního a podobného obsahu. Každý ze smysluplných návrhů se tak může stát předmětem volby každého z voličů!

Menu bude disponovat odkazy ve stylu wiki, nebo ještě lépe přímo na Wikipedii, odůvodňující předložení jednotlivých bodů i jejich seriozní oponenturu. Právě pravidla Wikipedie jsou pro tento účel jako stvořená, a navíc zprostředkují i nadnárodní přesah a zkušenosti. Sestavy vkládaných očekávání budou serverem průběžně tříděny podle kategorií a veřejnost si je bude moci libovolně studovat a na připojeném serveru i oponovat. Dva týdny před volbami bude etapa tvorby „menu volebních očekávání uzavřena“.

Volba přes internet

Na volbu přes internet bude mít volič čas 2 týdny a bude ji moci změnit. Buď přes internet, nebo ve volební místnosti standardním hlasovacím lístkem. Při internetovém hlasování si může volič vybrat ze serverem předloženého menu sestaveného z předvolebních slibů kandidátů a z menu volebních očekávání navrženého voliči, a navíc jednotlivá očekávání ohodnotit podle vlastních preferencí stupnicí 1–5. Po stisku tlačítka „výběr“ pak server každému takovému voliči bodově vyhodnotí kandidáty, kteří nejlépe splňují jeho představy. Může opakovaně zkoušet libovolné varianty, a po individuálním výběru pro něho té nejlepší, ji potvrdí tlačítkem „volba“

Podobně i voliči kteří se rozhodnou nevolit „nikoho z výše uvedených“ mohou na volebních formulářích, označit svůj individuální výběr z cca 30-40 jimi nejpreferovanějších bodů, které jim v programech volených kandidátů chybí. Bude-li takovýchto „nespokojenců“ přes 50%, volby se zopakují. Při menším počtu těchto voličů budou vypsány volby doplňovací. Na základě statisticky zpracovaných nesplněných očekávání pak politikům či stranám nezbude, než změnit svůj program na něco, pro co voliči mohou hlasovat.

Internetové hlasování skončí 2 dny před tradičními „papírovými“ volbami. Ty využijí občané, kteří nechtějí, nebo nemají možnost přes internet hlasovat.

Volební formuláře budou uzpůsobeny k elektronickému zpracování tak, aby i tito voliči měli k dispozici většinu rozhodovacích funkcí voleb elektronických.

S využitím zkušeností z Norska a Estonska je brána v úvahu i možnost, že voliči volícímu doma přes internet může někdo svobodné volbě bránit a nutit ho hlasovat proti jeho přesvědčení. Takovýto volič si může za několik hodin opět sednout k počítači a své hlasovaní stornovat a hlasovat znovu, svobodně. Pokud to nebude možné, může přejít do standardní volební místnosti, tam zrušit svoji původní volbu a využít hlasovací lístek. To eliminuje i kupování hlasů protože kupující nevědí, jestli volič svoje hlasovaní nezmění. Navíc, změna volby a interaktivní práce s volebními daty může rozproudit i vysoce angažovanou a dosud nebývalou diskusi mezi občany.

Povolební kontrola

Protože programy všech stran i jednotlivých kandidátů budou sestaveny podobnou formou, budou tudíž v čase snadno kontrolovatelné veřejností. Kontrola bude probíhat, a bude automaticky vyhodnocována, porovnáním volebních slibů a hlasování ve sněmovně (podobné servery si již provozují i některé lobby v Europarlamentu). Odchylky od programů tak budou na volebním serveru okamžitě zjevné. Při vážném zpronevěření se předloženému programu, bude zvoleným poslancům dána příležitost vysvětlit důvody změn postojů. V případě neakceptace těchto důvodů (pouze) jejich voliči, by mohla být jednotlivým poslancům udělena nejprve „žlutá karta“ a v opakovaných případech „karta červená“. To by znamenalo jejich okamžité odvolání, a v nejbližší doplňující volbě nahrazení dalšími, ale již nezávislými kandidáty. Viníkům by byla vystavena „distanc“ i pro příští volby.

Členění podle samostatných bodů vyloučí i matoucí „balení“ podstatného do balastu. Nosnou vlastností navrhovaného systému je, že každý návrh z „menu volebního očekávání“ je na základě přání autentické většiny voličů vynutitelný. To vše by ve svém souhrnu mohlo i osvětlit lobbystické tlaky, přeběhlictví a související korupční jednání. Pod kontrolou bude, kromě kontroly hlasování jednotlivých poslanců, i jejich aktivita, neomluvené absence, včetně angažovanosti ve slíbených oblastech.

Přínosy volebního systému NOTA rozšířeného o „menu volebních očekávání“

Dnešní dogmatické a frázovité programy politických stran, zaštiťujících se mnohdy ve svém názvu demokracií, tvoří většinou několik stranických ideologů, často bez relevantních znalostí, neschopných vytvořit vize přesahující jedno volební období. A téměř vždy jsou pod tlakem lobbystů ve službách financujících kmotrů.

Navíc, současné politické strany v ČR mají jen minimální členskou základnu. U volebně úspěšných stran s nízkým počtem členů hrozí, že po určitém čase do nich začnou vstupovat lidé nežijící pro politiku či se zodpovědným občanským přístupem, ale lidé žijící z politiky a hledající rychlý výtah k moci či finančním ziskům. V r.2012 vládne koalice 3 stran: ODS, TOP09, a LIDEM. Ta disponuje dohromady sotva 30000 členy, což jsou necelé 4 promile z celkového počtu voličů. A přeběhlická strana LIDEM s několika desítkami členů, díky jimž tato koalice prosazuje své kontraverzní návrhy, disponuje v parlamentu 8 křesly a ve vládě třemi ministry!!

A vůbec - všechny politické strany v ČR dohromady mají cca 120000 členů /z toho nejvíc KSČM – 50000/. Myslíte si, že jen mezi těmito straníky, kterých je 1,5% ze všech voličů, se nachází elita národa? A že 98,5% těch zbývajících, bez nominace politických stran a podpory „kmotrů“, je z volební soutěže prakticky vyřazeno? Mnozí podlehnou mediálnímu tlaku a jdou splnit svoji „občanskou povinnost“ a „volí“ z těchto 1,5% protože jinou volbu nemají. To je staví do pozice, kdy se musí rozhodnout o kom si myslí, že krade méně, a tomu dát na 4 roky neodvolatelnou důvěru a bláhově věřit, že nezačne krást více než strana druhá (odposlechnuto ve vlaku). To je přímo výsměch demokracii!

Konfrontujte si dosavadní zkušenosti s mělkými nabídkami politických stran (navíc záhy po volbách vždy beztrestně a bezostyšně porušovanými), se šíři myšlenkového obohacení voleb, které může inspirovat brainstorming angažovaných voličů, přístupný každému.

Je naděje, že interaktivní přístup a on-line dohled voličů výrazně zvýší kvalitu a dodržování předkládaných programů, zrychlí příliv nových myšlenek, zajistí kontrolu chování a dodržování pravidel, omezí nákladné a nesmyslné volební reklamy typu „myslím to upřímně“, přivře penězovody, ztíží stranickou korupci a naruší i korupční sítě a struktury. V opakovaném či doplňovacím kole voleb, bude dána příležitost i novým angažovaným stranám, či nezávislým kandidátům, schopným nejsilnější očekávání veřejnosti aktivně rozpracovat a prosazovat. Celkově by tak volby byly mnohem méně o jménech politiků a jejich image, ale především o tom, kdo nejlépe očekávání voličů naplní a bude ochoten podřídit se jejich bedlivému dohledu.

Za zvážení stojí i to, aby občané mohli v závažných případech, opět elektronicky, iniciovat referendum o zamítnutí kteréhokoliv zákona, parlamentem přijatém, nebo dokonce prosadit určité rozhodnutí parlamentu navzdory. Podobně jak to funguje ve Švýcarsku, kde se nijak nepotvrdily obavy ze zneužití tohoto institutu. Navíc by se celý systém mohl stát cenným a nepodplatitelným zdrojem informací pro statistický úřad.

Způsob realizace

Jak již bylo uvedeno, v některých zemích je již dnes s menším či větším úspěchem zkoušeno elektronické hlasování via internet. To je podmiňující pro realizaci popisovaného volebního systému NOTA aplikujícího „menu volebního očekávání“.

V ČR se internetové hlasování připravuje už snad 5 let. Projekt údajně řeší i problematiku identifikace voličů (proto se jí tento příspěvek nezabývá). Je ostudou dvou minulých vlád i opozice, že se couvá od plánu spustit elektronické volby se sněmovními volbami v r. 2014. Ministerstvo vnitra, které má přípravu voleb přes počítač na starost, zpoždění alibisticky vysvětluje finanční náročností a špatnou zkušeností z okolních zemí. Je za tím neschopnost, nebo záměr? Ať si prostudují zkušeností ze severských zemí (např. v Estonsku proběhly internetové volby již 5x), nebo třeba ze Švýcarska, Irska, z Turecka. Nebo ještě lépe - systém zdokonalme sami!

Časy se rychle mění, žije se a bude žít jinak, a právě nové informační technologie mohou usnadnit rozhodování veřejnosti a napomoci zavedení systému přímé demokracie, odpovídající 3. tisíciletí. Nečekejme na mesiáše! Bez radikálních změn totálně zdeformované demokracie, které si sami prosadíme, míříme rychle na periferii Evropy.

Z praxe vím, že vytvoření podobného sw je reálné a závisí hlavně na kvalitě zadání. Tento sw modul by se mohl stát aplikací státního informačního systému a využívat některé z jeho již funkčních registrů. K vytříbení názorů a funkcí by mohl být opět využit odborný i občanský brainstorming. Jsem přesvědčen, že cena vývoje nepůjde do stamilionů, jak je to dnes u podobných státních zakázek běžné.

V poslední době se objevují i nejrůznější občanské i podnikatelské iniciativy z nejširšího politického spektra, ochotné finančně napomoci nápravě současného neudržitelného stavu. Proč je neinspirovat k společné akci za společným cílem, a nevyužít jejich nabídky k financování unikátního „Projektu voleb na principech přímé demokracie“ obsahujícího i propracované legislativní kroky, nutné ke změně volebního systému. Následné bezplatné předání tohoto projektu státu, a občanskou peticí prosazené projednání v parlamentu, by mohl být ten praktický start k systémové změně voleb. Na takovém základě by bylo možno principy přímé demokracie dále rozvíjet. A proč nezkusit prosazení principu přímé demokracie již do příštích (řádných) parlamentních voleb!

A položme si otázku: Proč nezačít s osvojováním systému např. již v 9. třídě základní školy (pro nastupující digitální generaci to bude bezproblémové), třeba v novém předmětu „aplikace přímé demokracie“. To by přinutilo i mnohé rodiče k investicím do svého duševního kapitálu a k pochopení principů přímé demokracie jako jediné cesty k vyvedení z celonárodního úpadku.

S přípravou samotného menu volebního očekávání lze dokonce začít, po stanovení jasných pravidel, prakticky okamžitě. Ta budou obsahovat stručný popis s příslušným odkazem k detailním informacím obsahujícím: právní rozbor z pohledu navrhovatele, zkušenosti ze zahraničí, návrh způsobu realizace, konstruktivní kritiku, seznam angažovaných specialistů. Lze vycházet z toho, že většina těchto očekávání je již formulována řadou autorit, seriozními, nebo mezinárodními organizacemi jako např. Transparency International.

O ČR se v zahraničí téměř nepíše. A když, tak převládá negativní image vytvářená převážně našimi politiky, za jejichž chování a morálku se slušný občan stydí. Nemyslíte, že je na čase tento obraz změnit? Pražské jaro či Sametová revoluce se příliš nepovedly i když měly z počátku v zahraničí značný ohlas. Proč se nepokusit o revoluci na podstatně vyšší kvalitativní úrovni - na ustavení přímé demokracie s maximálním využitím filozofií a informačních technologií 3.tisíciletí? Jde o hodně – o čas, a o naše budoucí bytí.

Námitky

Je jisté, že pro úspěch projektu bude klíčová změna volebního zákona. Už lze vidět stovky námitek od politiků, politologů i novinářů, proč je takovýto systém nerealizovatelný a že k tomu český volič ještě nedorostl.Jak dlouho by měl ještě dorůstat? Dalších 22 let?. Je třeba sledovat kdo a proč takové námitky vznáší a oponovat je s vyšší odborností. Tu lze nepochybně nalézt na straně nejširší veřejnosti která vytvoří i silný tlak na změny. Ale třeba se najde i politická strana, která bude ochotná podobný model voleb akceptovat!? Pak se jí rád omluvím za výše uvedenou paušální kritiku.

Např. já jsem se setkal se zjednodušujícím odsudkem sociologa, že po událostech v USA při posledním zvolení Dubyi se nenajde na světě mnoho lidí, kteří ještě prosazují elektronické volební systémy. Lze odpovědět, že není problém naopak připravit obsáhlou rešerši o falšování klasických voleb, které nedokázaly identifikovat ani týmy pozorovatelů ze zahraničí. Domnívám se, že mnohem snadnější a věrohodnější je přímá kontrola mezinárodního týmů IT odborníků nad počítačovým systémem, jehož struktura bude všeobecně známa, a který bude mít k tomuto účelu vytvořené kontrolní mechanismy.. A zveřejnění struktury volebního sw na internetu, kde si ho může každý stáhnout a předem prostudovat, je již dnes ověřeno v severských zemích.

A při použití brainstormingu, který přímo vylučuje jednoznačné odsudky a vyžaduje nové, neotřelé, pro mnohé i naivní nápady, lze nepochybně podobných inovativních řešení nalézt celou řadu.

Výzva

Považujte proto tento příspěvek prostého občana-voliče a nestraníka za výzvu k zahájení podnětné celospolečenské diskuse k tomuto tématu. Ale nejde jen o to co by se mělo udělat, takových analýz jsou stovky, ale konkrétně o odpovědi na otázky: JAK, KDY a s KÝM.

A také ho považujte za výzvu k vytvoření dočasného neideologického sdružení všech politických i nepolitických subjektů mající jediný společný cíl – vypracování „Projektu voleb na principech přímé demokracie“ a jeho prosazení v parlamentu.

Výzvu si dovoluji zakončit citátem ekonoma Milana Zeleného: „ Nepřestávejte hledat vlastní cestu. Jen takové hledání pomáhá vytvářet, uspořádávat a organizovat nový svět. Jen tak se jedinec může učit od tisíců hledačů, a ne, jak tomu doposud často bývá, aby se tisíce učili od jedince a jeho "jediné možné cesty". Hledání je tvorba, ale kopírování vyústí v pasivitu, lenost a chudobu“.

S pozdravem občan Petr Vavruška