V prvním díle jsme si obecně přiblížili situaci týkající se vzdělání neslyšícího dítěte z pohledu odborníka. Dnes si povíme o dopadech vzdělávání neslyšícího dítěte ve třídách hlavního vzdělávacího proudu a o pohledu jejich rodičů. Podle dostupných informací, zkušeností a odborných analýz se lze domnívat, že pro neslyšící děti, které mají znakový jazyk jako mateřský (přirozený) jazyk, je inkluzivní způsob vzdělávání s cílem, aby z nich vyrostli takzvaní zdraví dospělí jedinci, kteří jsou schopni plně se začlenit do většinové společnosti a být jako slyšící, počáteční segregací.

Než se rodiče rozhodnou pro orální způsob komunikace jako jediný komunikační prostředek svého dítěte a začlení jej do školy hlavního vzdělávacího proudu, měli by si odpovědět na následující otázky: Bude pedagog ochoten přizpůsobit se komunikačním potřebám jejich dítěte, budou toho schopni i jeho spolužáci? Bude mít jejich dítě ve škole hlavního vzdělávacího proudu kamarády? Bude se moci plnohodnotně zapojit do mimoškolních aktivit se spolužáky? Naváže zde přátelské i hlubší vztahy na celý život? Obecně řečeno: bude si moci budovat síť sociálních vztahů? Důležité je ptát se i takto: Nedostane se jejich dítě do izolace? Nebude se cítit velmi „jiné“? Nestane se, že si nakonec vytvoří vlastní identitu?