Nelze se ubránit dojmu, že jeho obsah pro Českou republiku vyznívá podle volby jeho slovníku poněkud krutěji, než bychom si zasloužili. Přitom patříme v současnosti do množiny sedmi zemí (tedy do horní čtvrtiny) EU, které nejsou zatíženy zařazením mezi ekonomiky, které čelí nadměrným veřejným schodkům a současně nevykazují zásadní makroekonomické nerovnováhy.

Ne, že by postřehy Evropské komise nebyly pádné a autentické. Nicméně však neplatí, že v případě výrazně hůře se vyvíjejících ekonomik než je aktuálně i při střednědobém výhledu ta naše, je použito i úměrně tomu ostřejší výrazivo. Tvrdit například, že fiskální rámec v České republice je jeden z nejslabších v EU, je dosti přísné hodnocení pro zemi, která vykazuje přibližně půlprocentní míru veřejného deficitu k HDP a přibližně 40% míru veřejného dluhu (tedy patříme fiskálně k těm nejzodpovědnějším).

Při této zmínce si snad lze jen povzdychnout, jakých výsledků by naše veřejné finance dosahovaly, pokud by náš fiskální rámec byl alespoň průměrný. Je samozřejmě pravdou, že podoba a praktický výkon politiky výdajových rámců se liší od ideálu; otevřená otázka je spojená též s dosud nevyužitým prostorem pro funkčnost fiskální rady. Pravdou však je, že v řadě zemí, kde výdajové rámce i fiskální rady fungují podle příruček aplikované fiskální politiky i představ Evropské komise, jsou reálné fiskální výsledky mnohde i výrazně horší, než ty naše.

Každopádně však doporučení k přijetí opatření ve prospěch dlouhodobé udržitelnosti veřejných financí, zvláště ve světle budoucí funkčnosti zdravotní péče, fatálně závislé na veřejném přerozdělování, rozhodně nepozbývají relevanci. Za velmi důležité lze považovat i výzvu k omezení regulatorních a administrativních bariér pro investice. Poukaz na stále podprůměrný objem investic na obyvatele v České republice by měl být vyvážen zmínkou stejně korektního argumentu o výši míry investic na HDP v naší zemi, jež je výrazně vyšší než činí unijní průměr. Poukaz na limity v oblasti investic v dopravě a energetice je nicméně zcela relevantní, stejně jako například na dostupnost možností a šíři produktů a služeb e-governmentu.

A taktéž zmínka udržitelnosti a návratnosti velkorysých investic do výzkumu a vývoje v uplynulém období, jež bude v současnosti a blízké budoucnosti vyžadovat další prostředky k zajištění toho, aby tyto investice splňovaly požadavky efektivnosti, je více než aktuální. Zpráva se snaží nalézt též temnější místa ve vývoji trhu práce, která bezesporu též existují, nicméně v zemi s nejnižší mírou nezaměstnanosti v celé EU se hledají obtížněji než v zemích, kde je hodnota tohoto ukazatele dvoj- či třínásobná, případně vyšší.

Specifickým tématem, které se vztahuje k řadě doporučení vůči konkrétním členským státům, je otázka zlepšení regulatorních pravidel.

Toto úsilí by mělo být obsahově neutrální a mělo by velmi silně zlepšit vlastní výkon jak veřejného sektoru, tak pravidel podle kterých se chovají občané, podnikatelé a představitelé dalších zájmových skupin. Mělo by vést k odstranění nadměrné administrativní zátěže pro občany a k ověření, zda jsou pravidla hry postavena korektně.

V neposlední řadě by toto úsilí mělo vést ke zjednodušení regulatorních přístupů. Zvláště pro některé země je velmi důležité, aby došlo k omezení praktik gold-platingu, který pod rouškou