Není nad zkušenost získanou na „vlastní oči“, která je nad veškerým zprostředkovaným vnímáním z televize, tisku či agentur. Možnost pobývat na řecké půdě a vidět před sebou problém migrace a přímo hovořit s aktéry, kteří mu bezprostředně čelí a kteří se s ním snaží popasovat, je z hlediska pevnosti a komplexnosti názoru na toto téma doslova neocenitelná. Výsledný vjem je tak odlišný od neuvěřitelně plochého a paušálního vnímání, které převládá v české společnosti, a to bez jakékoliv znalosti a zkušenosti s ním, a v 80 % případů a priori negativně a odmítavě zaměřeného.

Je nicméně nutné připustit, že i názor stále převládající vstřícné a vnímavé většiny v EU se dosti prudce mění a jeho nynější podoba s tou před jedním jediným rokem prošla průlomovou změnou – od značně idealistické a desetiletími vycvičené velkorysosti a tolerance k přístupu značně věcnému, pragmatickému. Toto vnímání lze označit za jakousi ekonomiku migračních vln a zahrnuje reflexi ekonomických následků migrace i přizpůsobení ekonomického systému tomu, aby se nastalé problémy staly řešitelnými.

Zahrnují například dopady na zdravotnictví (skokový nárůst poptávky po zdravotnických službách při neměnných lidských i finančních kapacitách nabídky vedou k ohrožení kvality služeb pro tuzemskou – v řadě zemí, na rozdíl od nás, skutečně hodně platící – populaci); školství (analogicky dochází k omezení výukových aktivit pro domácí); bydlení (evropský trh s bydlením nyní „postrádá“ několik set tisíc bytů, které nelze „nalézt“ na volném trhu).

Migrační problémy pak soustavně podrývají výkonnost některých sektorů, kde zákazník očekává zcela něco jiného, než jejich nejtypičtější průvodní jevy – například v turistickém ruchu se tento problém promítá právě nejvíce v zemích, které představují jedny z nejžádanějších odpočinkových destinací (a turista zřejmě chce pobývat v Řecku či Itálii nikoliv proto, aby byl častěji konfrontován s přítomností příslušníků jiných národů, které nejrůznější pohnutky vytlačily z jejich zemí na asijském či africkém kontinentu).