Pokud by došlo k pokračování stagnace v průmyslu, mohlo by to buď znamenat ohrožení výborné výkonnosti v zahraničním obchodu, anebo opětovný návrat do dvoukolejného režimu - tedy těch průmyslových aktivit zaměřených na export, a těch určených na tuzemský trh. Zvláště v případě průmyslu věřme, že vývoj v březnu zkrátka představoval slabší etapu v jinak dobře rozjetém závodě; u stavebnictví poté, co pozvolna dosychá i dozvuk využití evropských fondů za uplynulé období, přičemž to stávající stále reálně nenaběhlo a trh sám neregistruje nijak závratnou poptávku, je však situace nepochybně vážnější.

Ale pojďme jednu veličinu po druhé a začněme těmi, které nám udělaly radost. S nástupem jara velmi pravidelně dochází k tomu, že míra nezaměstnanosti klesá; rozjíždějící se sezónní práce a náběhy nových aktivit vykonávají své. I tentokrát byl meziměsíční pokles míry nezaměstnanosti mezi březnem a dubnem výrazný (0,4 procentního bodu), čímž tato dosáhla 5,7 % a tak se dostala na předkrizovou úroveň. V evropském srovnání obhájila v březnu dosaženou první příčku s hodnotou pod 4 % na srovnatelné bázi. Pokles míry nezaměstnanosti je současně doprovázen zřetelným "hladem" po nových pracovních pozicích, kterých nyní zaměstnavatelé na trhu hledají více než 124 tisíc; s tím ostře kontrastuje celkový počet nezaměstnaných osob, těsně se blížící 415 tisícům. Zlaté časy tuzemského trhu práce je tak vhodné vnímat s jistou rezervou kontextu očekávaného ekonomického zpomalení, čímž dospíváme zřejmě do oblasti blížící se naplnění jeho nynějších možností.