V současné turbulentní době existují patrně pouze dvě témata, která mají schopnost změnit Evropskou unii k nepoznání (do nedávna bylo ještě téma třetí – hospodářská krize; z ní jsou však silou vůle nalézána východiska a cesty k překonání jejích následků). Je to téma migrace úzce propojené s mimořádně zvýšeným rizikem terorismu (migrací pak nemáme zdaleka na mysli pouze stávající vlnu, ale proces trvající 50 a více let, jehož průvodní jevy a dopady nebyly adekvátně vyhodnoceny) a nyní téma případného Brexitu, resp. referenda o britském členství v EU. Při vší úctě ke všem ostatním tématům žádné další není v současnosti pro Unii významnější.

Proč je otázka britského referenda klíčovou událostí právě uplynulého týdne? Protože právě v jeho závěru došlo k oficiálnímu spuštění kampaně k této události, která přinese rozuzlení za dva měsíce, přesně 23. června. A proč je tato událost tak klíčová?

Zaprvé proto, že přestože v uplynulých desetiletích Británie nesporně utrpěla na své slávě a renomé, je to pořád velmi vlivná země, významná evropská ekonomika, která si v EU za více než 40 let svého členství vždy hledala svoji vlastní cestu a „jednou nohou“ byla a je ukročena mimo hlavní integrační proud.

A za druhé proto, že v nynější velmi vypjaté době může výsledek britského referenda znamenat zásadní signál. V případě odchodu z Unie může povzbudit odstředivé síly spojené s „vlastním řešením“; v případě setrvání může naopak posílit vztah členských států k Unii a současně též to, aby se Unie zaměřila výlučně na prioritní oblasti klíčové pro ni jako celek a stáhla svá chapadla od parciálních témat, která jsou nadto efektivněji řešitelná na úrovni členských států, aniž by docházelo k erozi unijní pospolitosti.