Při výčtu aktivit v minulém týdnu, které rezonovaly v evropském integračním prostoru, bylo možné si položit otázku, zda některá zvažovaná opatření (například návrh směrnice o ekodesignu, jež by měla z trhu zákazem vymýtit určité typy elektrických spotřebičů s neadekvátně vysokou spotřebou) svou povahou nesmývají z členských států zodpovědnost (když tyto mají i tak nastavené cílové hodnoty ukazatelů, kam se v oblasti energetické účinnosti dostat; cesty k jejich dosahování by však již měly být zajišťovány zřejmě jinak, než plošným administrativním zákazem). Stejně členské státy jsou stále těmi, kdo má zcela legitimně v EU největší moc (kterou prosazují v EU v rámci Rady) a je to tak zajisté správně. A ty schopné z nich si umějí svůj zájem zajistit a obhájit. I z tohoto úhlu pohledu může být blížící se britské referendum o EU vnímáno jako projev nedostatečné schopnosti Británie se v EU prosadit.

Za projev přílišného zasahování "evropských" politik do národních kompetencí je občas považován i návrh na vznik národních rad konkurenceschopnosti. Zde je však třeba zřejmě oponovat, neboť za předpokladu odpovídající autonomie, která umožní na úrovni národních států nalézt kompetentní partnery v procesu praktického zajišťování úkolů Evropského semestru a naplňování Specifických doporučení, lze považovat tyto instituce za přínosné.