Přelom července a srpna je v bruselském unijním společenství vždy předzvěstí počínajícího letního spánku, jenž obvykle potrvá do prvních zářijových dnů. V letošním roce však bude tento spánek obzvláště neklidný.

Kombinace výsledku britského referenda s každodenně se zhoršující bezpečnostní situací v Evropě, podivně se vyvíjejícím vztahem k Turecku a potřebou řešit zásadní rozvojová či další strategická témata a do toho pak zajišťovat, aby se dosavadní unijní systém vlivem silných odstředivých proudů provázených klesající důvěrou v něj zcela nerozpadl, nepředstavují úplně příhodné podmínky pro spánek, který by měl vést k potřebnému odpočinku a nabrání budoucí pozitivní energie.

Reflexe brexitu musí mít nutně dvě složky: způsob a podobu dohody, podle níž nejen Británie z EU vystoupí, ale zejména podle které budou příští britsko-unijní vztahy fungovat; a za druhé: reakci EU na množství racionálních a pádných momentů, které byly Británií zmíněny jako problematické v dosavadním fungování EU (ať už byl důvod jejich poukazování jakýkoliv). EU prostě musí v zájmu své vlastní sebezáchovy na tyto podněty věcně reagovat; jinak si dále podrývá šanci na pokrčování své další holé existence.

A do této nelehké doby se ujímá taktovky rotujícího předsednictví Radě EU Slovensko, donedávna součást našeho společného státu a dodnes nám nejbližší spojenec.

Zaměříme-li se na jednotlivá témata, která nynější horké letní období doprovázejí, je žádoucí zmínit aktuální diskusi o revizi směrnice o vysílání pracovníků. Znalí podotýkají, že pokud existuje nějaký potenciální jednorázový spouštěč další destrukce unijních vztahů, může to být právě toto téma, resp. nezdar při přijetí takové jeho odpovídající podoby, která vykáže co největší přínos pro většinu při eliminaci jejích negativ.