Navíc podíl služeb na tvorbě nových pracovních míst je v současnosti zcela dominantní. A to vše za podmínek, kdy stále existují těžko překonatelné, administrativní i „neviditelné“ překážky v jejich poskytování napříč EU. Přitom nejde v rámci stávajících opatření o žádný revoluční průlom (který by byl možná o to více zapotřebí), ale o zdůraznění a trvání již jsoucích pravidel a zásadní zlepšení toho, čemu říkáme souhrnně doing business.

Nástrojem k usnadnění přeshraničního poskytování služeb by se měl stát nový elektronický evropský průkaz služeb, jež by měl zásadně usnadnit poskytovatelům business services a služeb v oblasti stavebnictví naplnění administrativních formalit nutných pro působení v jiných členských zemích. Zásadní kontaktní místo pro tento účel se má nacházet v domovské zemi poskytovatele a procedura vedena v mateřském jazyce.

Nicméně, na hostitelském státě stále zůstanou klíčová rozhodnutí o tom, zda poskytovatel bude moci nabízet služby i na jeho území. Dojde též k posuzování toho, zda vnitrostátní předpisy jsou z pohledu volného pohybu služeb adekvátní a nediskriminující. Aktuální balíček však neřeší zásadní problém pro vytvoření skutečně homogenního trhu služeb v EU, a sice fragmentaci a rozdílný typ úpravy pro různá odvětví ve službách.