Nehledě na to, že jak v oblasti finančních trhů, fiskální disciplíny, strukturálních či měnových opatření tato "inflace" nástrojů vede k řadě duplicit a překryvů, často i obsahových protimluvů, a že je současně velmi obtížné výstupy všech těchto opatření účinně koordinovat a sladit, přinesl počátek října vznik dalšího střípku v mozaice.

Je jím promítnutí sociálního rozměru (dimenze) do prostředí Hospodářské a měnové unie (EMU). Ono je to v zásadě logické a aktuálním potřebám odpovídající. Potřeba řešit následky hospodářské krize vedla k utažení kohoutů na veřejných i soukromých penězovodech jak v podobě úspor v některých typech veřejných výdajů, tak k daleko obezřetnějšímu chování bank a finančních institucí. Každá koruna či euro se dvakrát obrací před svým utracením, což je z pohledu udržitelnosti a stabilizace významné a přínosné, nicméně v ekonomikách, jež nejsou dostatečně strukturálně silné, může tento "nutný úklid" vyvolat značné sociální pnutí. Jinak řečeno: jestliže krizí postižené ekonomiky začínají vykazovat výrazně zlepšené ukazatele fiskální disciplíny či stability finančních trhů, jejich indikátory pro trh práce či sociální oblast se stále buď výrazně zhoršují, či v lepším případě nezlepšují.