Chápu, u nás to má trochu složitější kontury. Jak se touto optikou podívat na soudruhy Gottwalda, Zápotockého, Novotného či Husáka? Nicméně, ať už se kdy dělo, co se dělo, ať měl ten či onen ty či ony zlozvyky a handicapy, byly to hlavy státu. Tak proč jim to nepřiznat. I hlava státu je přece obrazem státu v dané epoše. Proto bych nedokázal, tak, jako dnes mnozí, napsat si na tričko nápis větu „ten či onen – lhostejno, zda Havel, Klaus, Zeman či třeba Kiska – není mým prezidentem". Jsem-li toho času občanem té země, je to můj prezident, ačkoli se s ním mohu od rána do večera přít o principy. Pokud je to dobrý prezident, takovou diskusi unese, ba uvítá. Někdy dokonce inspiruje či odstartuje.

Jako Václav Klaus. Jeho dějinná role spočívá v ekonomické transformaci postkomunistické společnosti a podílu na mírovém rozdělení česko-slovenské federace. Já bych ale rád dodal, že jeho další, a byť méně nápadný, ale často veledůležitý význam tkví v kladení otázek a otevírání témat. To on poskytl nový pohled téma globální klimatické změny, to on první upozornil na nesmírná rizika tzv. NGO-ismu (vlády nevládních organizací), které jsou předstupněm ke konci demokracie. Klaus má prostě čuch na témata nejen pro dnešek, ale hlavně pro budoucnost. Zatím nejnověji položil pár vybraným intelektuálům (mám tu čest být mezi nimi) otázku, co si myslí o regulaci internetu. Moje odpověď byla prostá: Regulace internetu = cenzura.

Slovní spojení „regulace internetu" má asi tolik smyslu, jako „léčba mrtvého". Celý význam a převratnost internetu tkví přece v jeho neregulovanosti, tedy demokratické, obsahově ani územně neomezené dostupnosti každému, kdo má technologii a důvod do „sítě" vstoupit. Internet je prostředím pro komunikaci každého, kdo chce, s každým, kdo je s tím svolný. Regulace internetu znamená přelepení či zacpání úst vybranému souboru komunikujících jedinců či komunit, kdežto jiní mohou dále bez limitu promlouvat. Je to dialog, jejž vede jen jeden účastník, druhý je z něho vyloučen, takže z dialogu se stává monolog.