Autoři vedení Václavem Klausem si kladou otázku po příčinách, projevech a důsledcích vývoje západního světa, k němuž jsme kdysi vzhlíželi jako k etalonu demokracie, zatímco dnes by se o něm s jistou metaforou dalo říci „mráz přichází z Bruselu – případně Berlína“. Název mluví za celou knihu, a proto nejsou namístě žádné zbytečné předmluvy. Dnes si dovolím vám předložit klíčovou studii z pera Václava Klause s opět naprosto distinktivním titulem „Americká kulturní revoluce nás může zničit neméně než před 100 lety revoluce ruská“

***

Během nedělní Partie televize Prima (dne 5. července) jsem byl tázán, co si myslím o právě probíhajícím – svým rozsahem a svou mírou násilí v minulosti neznámém – fenoménu americké společnosti, kterým je ničení pomníků vůdců americké demokratické revoluce.

Bez dlouhého přemýšlení jsem odpověděl, že to považuji za radikální útok na samu podstatu americké společnosti a – při enormním „kulturním“ (opakovaně řeším problém, zda přijmout slovo kulturní pro popis tohoto fenoménu. Trochu rezignovaně říkám, že už se tomu tak říká, ať chci nebo nechci. Je přijetí amerických jeans kulturním nebo civilizačním krokem? Je zaplevelení našich televizí hollywoodskými filmy a seriály jen kulturní expanzí? Jsou McDonald’s a Kentucky Fried Chicken kulturou?) přesněji civilizačnímu vlivu Ameriky na nás všechny – i za útok na společnost Západu jako celku.  A protože – mimo jakoukoli pochybnost patříme do Západu – i na společnost naši. Týká se to samozřejmě nejen nás, ale i všech dalších zemí, které se hlásí k evropskému kulturnímu okruhu. Není žádným objevem říci, že útok na minulost je i útokem na přítomnost, a samozřejmě i na budoucnost. Řeklo to už mnoho, daleko významnějších lidí než jsem já. (Benjamin Kuras ve svém rozhovoru „Kdo nekleká, je rasista“ (Učitelské listy, 30. června 2020) nikoli náhodou cituje Solženicyna a jeho výrok „Chcete-li zničit národ, zbavte ho historické paměti“. Dodává k tomu: „Řídí se tím každá totalita. Sochy historických postav jsou zhmotněním národní historie“.

Velmi podobné procesy, zatím ne tak násilné, začínají při dnešní propojenosti světa probíhat i v Evropě, naštěstí dosud převážně jen v té západní. Jde o jev ve svém rozsahu a ambicích nový. Něco takového tady dosud nebylo. Takové rozpolcení společnosti jaké předvádí Amerika je v moderní historii výjimečné. Mnozí si kladou otázku, proč právě Amerika, resp. Spojené státy americké. Myslím, že je to v jejich „exceptionalismu“, jak oni o sobě rád říkají (a mnohé z nás to vždy zlobilo).