Už z titulu knihy je zřejmé, že autorův záměr a styl bádání (sám jej nazývá narativním) je především velmi komplexní exkurzí do dějin našeho geopolitického prostoru a zájmů jednotlivých aktérů na ploše více než třiceti posledních let. Kniha začíná dohodami lídrů SSSR a USA o způsobu ukončení studené války a pokračuje jednotlivými kapitolami z dějin proměn organizace NATO. Ta v počátku tohoto procesu stála před rozhodováním, jak nově definovat svoji identitu. Vznikla jako vojenský svazek států postavených proti někdejšímu sovětskému bloku. Byla tedy nutně prostředníkem a beranidlem mezinárodního přetlačování. Po roce 1990 zanikl bipolární svět a NATO hledalo další opodstatnění své existence. Na počátku (i Václav Havel tehdy navrhoval souběžné zrušení NATO a Varšavské smlouvy) to vypadalo, že se NATO nechystá rozšiřovat, expandovat do jiných regionů a zemí, což dokonce oficiálně deklarovalo zejména ústy představitelů USA. Od této prvotní myšlenky bylo však záhy upuštěno a nastala fázově postupující série rozšiřování NATO a její expanze zejména směrem na východ. A spolu s tím také postupná proměna mezinárodní atmosféry a vztahů.

Eichlerova kniha přináší velice podrobný popis takto vymezených událostí, je informačně velice hutná a co je na ní asi nejcennější – není ideologická. Eichler tu nevystupuje jako advokát nebo soudce toho či onoho bloku (zejména NATO vs. RF). Snaží se okolnosti předkládat vyváženě a s maximální snahou o objektivitu. Jistě se nemusí každý s jeho vývody či tezemi ztotožnit (já osobně mám asi největší problém s pojmem „anexe Krymu“ – tato historická událost má myslím mnohem pestřejší a širší definiční pole, než je anexe, násilné zabrání, Martin Fendrych to dokonce kdysi zcela ahistoricky nazval „anšlusem“ Krymu.) Každopádně jako zdroj informací je Eichlerova monografie velmi cenná.

Záměrně jsem vybral pasáže týkající se samých počátků této geopolitické anabáze – počátek 90. let, prvotní snahy o jakousi remisi výbojné politiky předchozího období – až po následující postupné kroky k expanzi NATO jdoucími spolu s proměňující se podobou evropské a světové geopolitiky. Pro oživení paměti a uvědomění si mnoha okolností a souvislostí je to četba značně poučná.

Úvod

Po skončení studené války se velice výrazně proměnily mezinárodní bezpečnostní vztahy (MBV). Namísto někdejšího strnulého bipolárního nepřátelství kdo s koho zavládlo nebývalé uvolnění mezinárodního napětí. Nečekaně rychle pominul dlouholetý strach z války a jemu odpovídající militarizace každodenního života. Rušily se velké vojenské jednotky a prosadilo se čerpání tzv. mírových dividend. Výrazně se snižovaly vojenské rozpočty, snižovaly se stavy ozbrojených sil, zavírala se řada velkých kasáren.

Navíc v poslední den roku 1991 zanikl někdejší Sovětský svaz (SSSR), který se rozpadl na celkem 15 nástupnických států, z nichž nejsilnějším a také nejkontroverznějším od počátku byla Ruská federace (RF). Po této epochální změně nakrátko zazněly úvahy, že by mělo dojít k rozpuštění obou vojenskopolitických uskupení, ale ty byly rychle přehlušeny tím, že vládnoucí elity v USA nabyly přesvědčení, že NATO by mělo zůstat základem nového mezinárodního uspořádání a že by se po určité době mohlo i rozšiřovat směrem na východ. První konkrétní rozhodnutí přišla za administrativy 42. prezidenta USA Billa Clintona. A jeho nástupce G. W. Bush prosadil druhou, velice rozsáhlou vlnu, která zahrnula celkem sedm nových států. A právě tyto dvě vlny a jejich dopady na soudobé MBV jsou hlavním námětem celé této knihy.