Asi všichni si neseme jakousi zakořeněnou vědomost, že Hus kritizoval dobovou praxi katolické církve a byl za to potrestán v podobě autodafé v Kostnici. Pak jsme asi mnozí viděli Vávrův film Jan Hus, a někteří i novou verzi toho příběhu, kterou ze scénáře Evy Kantůrkové pořídil režisér Jiří Svoboda. Přes to všechno je vždy nejautentičtější setkání s myslitelem skrze jeho texty, v daném případě kázáními a proslovy z prostředí jemu vlastního, tedy z kaple betlémské.

Odtud pochází i nedlouhý text, který jsme vybrali na předsilvestrovskou tabuli. To množné číslo je na místě, protože inspiraci k tomuto dílu mi poskytl věrný čtenář pan Karel Kiesenbauer, odborník na středověkou literaturu. Za což mu vřele tímto děkuju a jemu i vám všem přeju pokud možno klidný poslední večer roku letošního a dobrý vstup do roku příštího. Co nás v něm čeká, by neuhodl ani Mistr Jan Hus.

O škodlivosti opilství

Sluší vědět, že opilství má svůj původ ve vůli a odtud se stává skutkem, což lze říci o kterémkoli hříchu. Dále je si třeba všimnout, že nezřízenost má dvě stránky: totiž nezřízené požívání jednak pokrmu, jednak nápoje. Totéž platí o opaku: neboť střídmost (střídmý, skrovný) znamená vystříhat se nemírnosti v pití i v jídle. Výstrahou před první stránkou nestřídmosti jsou slova „ne v hodování“. Někteří lidé totiž – takoví žrouti – jsou horší než šelmy: neboť šelmy žerou jen podle potřeby přirozenosti, dokud se jim chce, ale člověk jí a pije i proti své přirozenosti.