Když se tak na chalupě probírám starými knížkami a dávám si je do kontextu s tím, co dnes žijeme, padla mi do ruky Prévertova báseň Není se čeho bát. Myslím, že při její četbě pochopíte ihned, proč jsem pro dnešní díl čtecího cyklu vybral právě ji.
NENÍ SE ČEHO BÁT
Čeho byste se báli
Vzorní a počestní lidé
Nehrozí žádné nebezpečí
Vaši mrtví jsou načisto mrtví
Vaši mrtví jsou dobře hlídáni
Není se čeho bát
Nemohou vám je brát
Nemohou přece utéci
Hlídači jsou na hřbitovech
A pak
Na všech rovech
Je železné roubení
Jak kolem klícek
Postýlek pro malá stvoření
A je to moudré opatření
V posledním spánku
Nevíme co se může stát
Mrtvému by se mohlo
Zdát že je živý
Že není už mrtvý
Že jenom spal tak dlouhou dobu
Mohl by nadzvednout kamenné peřiny Vyprostit se
Vyklonit se
A vypadnout z hrobu
Tak jako dítě z postýlky
Zpět do života by mohl vpadnout
Hrůzy a katakomby
Umíte si to představit
Všechno by začalo znovu
Náklonnost stejně jako zoufalost Pozůstalost
Uklidněte se lidičky
Vzorní a počestní
Nebožtíci
Nevrátí se už vám
K pozemským zábavám
Slzy byly prolity jednou provždy
A nikdy víc
Už nikdy nebude třeba se tím zabývat
A na hřbitově nic
Nebude zpustošeno
Hrnce chryzantém své místo nezmění
A vám bude popřáno klidně se oddávat
S kropicí konví před honosnou hrobkou
Poklidným polním pracím věčného smutnění.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
