Ano, jistě, jde o Eduarda Basse. Českého spisovatele, novináře, zpěváka, fejetonistu, herce a textaře (vlastním jménem Eduard Schmidt ,1888 - 1946). Už ve věku málo přes dvacet let vystupoval jako recitátor a zpěvák v Schöblově kabaretu U Bílé labutě. Známější však je spíše jako spolutvůrce literárního kabaretu Červená sedma. Působil jako fejetonista, reportér, soudničkář a divadelní kritik. Vydával kabaretní texty v edici Syrinx a satirický časopis Šibeničky. Později byl ředitelem v pražských kabaretech Červená sedma a Rokoko. V učebnicích české literatury je však spíše veden jako redaktor Lidových novin (1921-42) a řadu let také jako jejich šéfredaktor (1933-1941). Po válce navázal na okupací přerušenou činnost ve vedení přejmenovaných Svobodných novin, ale jen nakrátko. Zemřel v pouhých osmapadesáti letech.

Bass byl vybaven velmi bohatou a vtipnou slovní zásobou a stylistickým talentem příbuzným tomu Poláčkovu. Kromě výše řečených arciděl sepsal dlouhou řadu povídek, fejetonů či – jak se kdysi říkalo – humoresek. Pár let po jeho smrti, roku 1955, dokonce na motivy jeho Cirkusu Humberto sepsal František Kožík libreto, které zhudebnil jako operetu Jaroslav Křička.

Pro tuto letní atmosféru jsme dnes vybrali poněkud poťouchlou, malinko fantastickou a hlavně zábavnou povídku o tom, co se může dít a občas i děje v tom málo pochopitelném prostoru mezi nebem a zemí.

Tajemný nález profesora Zachariáše

Profesor Zachariáš, řídící neolitické vykopávky nedaleko bývalé jeskyně svatoprokopské, stál na pokraji pětimetrové jámy, na jejímž dně pracovali dva jeho dělníci. Krumpáče zvonily v taktu a jiskry odletovaly, když ocel udeřila do křemene. Kol jámy složeny byly na hromádkách uhliněné pazourky z hoření vrstvy.