Petr Žantovský: Jak jsem potkal knihy – 289. díl. Povídka o novinách

23.03.2023 11:12 | Komentář

William Sydney Porter (11. září 1862, Greensboro, USA – 5. června 1910, New York, USA), známý pod svým pseudonymem O. Henry, byl americký spisovatel, jenž se proslavil psaním krátkých povídek o obyčejných lidech. V roce 1894 založil vlastní časopis The Rolling Stone, ve kterém zveřejňoval články, krátké povídky a kresby. Dostal se však do finančních problémů, a když revize v bance zjistila schodek v pokladně a nesrovnalosti v účtech, byl nařčen ze zpronevěry a přišel o práci. Nedlouho poté byl odsouzen na pět let do vězení.

Petr Žantovský: Jak jsem potkal knihy – 289. díl. Povídka o novinách
Foto: Hans Štembera
Popisek: doc. Mgr. Petr Žantovský, Ph.D., mediální analytik

Ve věznici v Ohiu pracoval jako lékárník a byl ubytován v nemocničním oddělení. Měl dost času na psaní a posílal do časopisů povídky pod různými pseudonymy. Nejznámějším se stal O. Henry, který se poprvé objevil nad příběhem Whistling Dick's Christmas Stocking (Štědrovečerní dárek hvízdajícího Dicka) v prosinci 1899 v čísle McClure's Magazine. O vzniku pseudonymu kolovalo později mnoho dohadů, ale Porter zřejmě použil jméno jednoho z dozorců Orrina Henryho. Ve vězení napsal 14 povídek a stal se známým spisovatelem. Po třech letech byl podmínečně propuštěn na svobodu.

V roce 1902 se přestěhoval do New Yorku, aby byl blíž svým vydavatelům a dál se věnoval psaní. O jeho povídky měly zájem největší deníky a časopisy. V roce 1904 vyšla pod názvem Zelí a králové (Cabbages and Kings) první sbírka povídek, na které pracoval už ve Střední Americe. V tomto díle, odehrávajícím se ve fiktivní středoamerické republice Anchura, vytvořil O. Henry termín banánová republika. Po dvou letech byla vydána druhá kniha Čtyři milióny (The Four Million) a po ní následovaly další úspěšné tituly. Celkem napsal více než 300 povídek.

Dnešní procházku literárními lesy věnujeme O. Henrymu nejen proto, abychom připomněli originálního spisovatele, ale abychom spolu s ním také prožili kousek starodávna, za nímž se v naší ukvaltované době zavírají dveře. A krom toho jde o čtení vtipné, což taky potřebujeme jako sůl. Takže dnes malý relax, než přijdou zase nové pohromy.

Povídka o novinách

V osm hodin ráno leželo číslo novin mezi ostatními čísly novin, ještě mokré od tiskařského stroje, na novinářském stánku kamelota Giuseppa. Giuseppe, jak to mají ve zvyku Italové i v Americe, koketoval s někým na protějším rohu – ať si zákazníci poslouží sami, o peníze se u nich nebál – řídil se patrně starou zkušeností, že hrnec s mlékem, na který se pořád díváme, vždycky přeteče.

Zmíněné číslo novin mělo, jak to mívají noviny ve zvyku a v podtitulku, výchovný obsah. Byl to list, jenž byl učitelem, vůdcem, strážcem, bojovníkem, domácím rádcem – zkrátka učiněné vademekum svých čtenářů.

Tento článek je uzamčen

Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PL

Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.

reklama

autor: PV

MUDr. Ivan David, CSc. byl položen dotaz

Nerostné bohatství na Ukrajině

Na CNN jste tvrdil, že Ukrajina již nerostné suroviny, které jsou na jejím území nevlastní, že je vlastní někdo jiný. Jak to víte? Myslíte, že tak na USA šije nějakou boudu, a proto došlo i k vyhrocení oné schůzky, kde se měla smlouva podepsat? A kdo je tedy podle vás vlastní?

Odpověď na tento dotaz zajímá celkem čtenářů:


Tato diskuse je již dostupná pouze pro předplatitele.

Další články z rubriky

Petr Hampl: Proč si lidé pořizují děti?

14:41 Petr Hampl: Proč si lidé pořizují děti?

Druhý pohled Petra Hampla