Kniha pojednává (alespoň v této vybrané kapitole) o vzdělávání a výchově osob slabého ducha. Je myšlena skutečně jako učebnice, a tudíž rady a pokyny v ní obsažené dokumentují tehdejší chápání dané skupiny lidí a přístup k nim. Potud je to objektivní zpráva o někdejších pedagogických názorech a metodách. Ale čím víc jsem se začítal do některých pasáží této nedlouhé kapitoly, vybavovaly se mi rozmanité tváře osob naší živé současnosti. Jmenovitý nebudu, ale sami si jistě dosadíte své favority sami.

Mimochodem, jak by se asi na to výrazivo, tehdy běžné, označující direktně určené jevy, dívali dnešní průkopníci politické korektnosti? Asi by je kleplo. Pokud tedy vůbec umějí číst, že…

Výchova blbých

1. Jest třeba přesně lišiti blbé a slabomyslné; jedni i druzí mohou býti kretiny.

2. Slabomyslní nemohou v duševním rozvoji stačiti dětem duševně zdravým, a proto bylo by s prospěchem při vychovávání i vyučování míti na ně zvláštní zřetel, popřípadě zříditi pro ně školy zvláštní, pomocné.

3. Blbost je buď čirá (jará) nebo ochablá (chabá), zřejmá nebo skrytá, vrozená neb později povstalá.