Například dokument Policejního ředitelství v Praze z 16. června 1945 (č.j. 1743 pres.) adresovaný Ministerstvu vnitra v Praze (K čj.Z - 254/1945 z 9.6.1945). Dokument nese název Vraždění českého civilního obyvatelstva Němci v Praze ve dnech 5. až 8. května 1945.

„Podle hlášeni polic. praporčíka Jindřicha Poláčka z 1. polic. revíru bylo usmrceno příslušníky SS v době od 5. do 8. května 1945 v Praze I., Na Františku více mužů střelnou ranou do týla. Mrtvoly nesly stopy násilností, uřezání uší, nosu, a modré skvrny po těžkých ranách, pravděpodobně od pažby pušek.

Sandner Jan, vrchní mechanik, Bakučan Ferdinand a Veselý Jaroslav, bytem a zaměstnáním v paláci SIA v Praze I., Na Františku, konali jako zaměstnanci telefonního a telegrafního úřadu v Praze službu v telefonní ústředně SIA a při tom v pohnutých dnech národní revoluce viděli tyto případy vražd, spáchaných okupanty:

Dne 6. května v 16.30 hod. byla zavražděna žena, oblečená v gumovém plášti, třemi vojíny SS v místech asi jedné třetiny Čechova mostu tak, že byla donucena postaviti se, jako by se dívala přes zábradlí mostu na řeku, při čemž jí byla prostřelena hlava v týle a druhými dvěma svržena do řeky.

Dne 7. května t.r. přivedli SS dva zajaté naše bojovníky v civilních šatech k právnické fakultě v okamžiku, kdy tam přijela auta Červeného kříže a parlamentáře směrem z Čechova mostu. Bylo zřejmo, že Mezinárodní červený křiž se snaží oba zajatce jednáním hodinu trvajícím zachrániti. Vyjednávání i výslech zajatců se děl blízko pouličních hodin na rohu Pařížské tř. a Dvořákova nábř. Po odjezdu Červeného kříže a parlamentáře byli tito zajatci odvedeni do Břehové ul. a Pařížské třídy, odkud musili odnésti všechny padlé civilisty k řece a vhoditi je do Vltavy. Když byli hotovi, byli postaveni na podbřeží na břeh řeky a zastřeleni. Hrozné toto divadlo bylo pozorováno celým německým osazenstvem právnické fakulty.