Petr Žantovský: Jak jsem potkal knihy – 362. díl. František Halas – básník úzkosti

18.07.2024 10:40 | Komentář

Také dnešní četba nám přibližuje dalšího z velkých českých básníků 20. století, bez jehož originálního zacházení s myšlenkou a jazykem by možná nebylo mnoho jiných autorů následujících generací, kteří se k němu vraceli pro inspiraci jako pro živou vodu. Ano, řeč jde samozřejmě o Františku Halasovi.

Petr Žantovský: Jak jsem potkal knihy – 362. díl. František Halas – básník úzkosti
Foto: Hans Štembera
Popisek: doc. Mgr. Petr Žantovský, Ph.D., mediální analytik

„Nechci být masem vzduchu okolo / jak se to líbí jim / Nechci být kůlem vyhlášek / veřejným míněním / nechci být nápovědou / co polyká jen prach / těch jejich komedií hraných na márách“

Tato sebeobranná slova napsal krátce před svým skonem František Halas, mnohdy nazýván „arciknížetem moderní české poesie“. Tato slova nejsou přehnaná: díky Halasově editorské jasnozřivosti (vedl edici První knížky v nakladatelství Václav Petr) vešly do české poesie takové osobnosti jako Jiří Orten, Kamil Bednář, Jiří Valja, Josef Kainar, Jiří Kolář a řada dalších. Úvodem citované verše pocházejí ze sbírky A co?, která za básníkova života nesměla vyjít. Je to hořká pointa příběhu, který se v různých obměnách odehrál v osudech mnoha českých autorů vstupujících do literatury za 1. republiky.

František Halas se narodil 3. října 1901 v Brně, avšak dětství prožil na Vysočině, což poznamenalo nadlouho jednu zásadní linii jeho pozdější básnické tvorby. Spjatost s čistotou přírody a tamních lidí v kontrastu s velmi emocionálně prožívanými nespravedlnostmi světa kolem nás. Halas se už od mládí (vyučen knihkupcem) angažoval v levicových uměleckých skupinách, psal pro komunistickou Rovnost (za války dokonce i do ilegálního Rudého práva), jeho světonázor se formoval i za jeho pobytu ve Španělsku za občanské války. Nicméně mezi jeho nejbližší přátele patřil například velký katolický básník Jan Zahradníček. Velikost umění vytvořila most mezi názorovými břehy a byla znamením obapolné tolerance. To je něco, co v naší době schází skoro nejvíc: snaha a vůbec schopnost naslouchat druhému, citlivě vnímat jeho argumenty a přemýšlet o nich. Oč by lidstvo bylo dál, kdyby…

Tento článek je uzamčen

Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PL

Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.

reklama

autor: PV

MUDr. Ivan David, CSc. byl položen dotaz

Nerostné bohatství na Ukrajině

Na CNN jste tvrdil, že Ukrajina již nerostné suroviny, které jsou na jejím území nevlastní, že je vlastní někdo jiný. Jak to víte? Myslíte, že tak na USA šije nějakou boudu, a proto došlo i k vyhrocení oné schůzky, kde se měla smlouva podepsat? A kdo je tedy podle vás vlastní?

Odpověď na tento dotaz zajímá celkem čtenářů:


Tato diskuse je již dostupná pouze pro předplatitele.

Další články z rubriky

Petr Hampl: Proč si lidé pořizují děti?

14:41 Petr Hampl: Proč si lidé pořizují děti?

Druhý pohled Petra Hampla