Narodil se 2. července 1930 v Praze jako třetí, nejmladší syn židovského obchodního cestujícího Lea Poppera. Až do svých šesti let bydlel s rodiči a bratry v Praze 7 v ulici Farského v domě Husova sboru. Odtud se přestěhovali do Buštěhradu (zde byl Ota Pavel žákem základní školy, která byla po něm později pojmenována) k rodičům otce a do stejného domu se po válce rodina vrátila. Za druhé světové války, po transportu jeho otce a obou starších bratrů Jiřího a Huga do koncentračního tábora, žil sám s matkou, která nebyla židovského původu, v Buštěhradě na Kladensku. Ještě ne patnáctiletý Ota krátce pracoval i jako horník. Po skončení války se vrátili jako zázrakem živí jeho bratři i otec.

Ota Pavel studoval na doporučení svého přítele Arnošta Lustiga obchodní a jazykovou školu, ale nedokončil ji, přešel na Střední školu pro pracující, vstával ráno o půl pátí a před odchodem do práce se učil. Maturitu složil až v roce 1960 s vyznamenáním. Netajil se nikdy tím, že ho mrzelo, že strávil se školou tolik času.

S Duklou mezi mrakodrapy

Celý život se velice zajímal o sport. Krátce dokonce trénoval hokejové družstvo mládeže ve Spartě Praha, ale především se věnoval novinařině. V letech 1949–1956 působil jako sportovní redaktor v Československém rozhlase. Tehdy byla sportovní redakce podřízena redakci politické, což mělo tu výhodu, že se mohl spolu s našimi sportovci podívat do zemí, kam tehdy normální občan mohl zabrousit leda tužkou po atlase. Tak navštívil (kromě „povoleného“ SSSR a Bulharska) např. i Francii, Itálii, Švýcarsko, Rakousko a samozřejmě Spojené státy. Doprovázel roku 1962 pražskou Duklu na Americký pohár, který navzdory očekáváním Dukla vyhrála. Tady také vznikla myšlenka na to překročit novinářský Rubikon a pustit se do psaní povídkových knížek. Jako první vyšla samozřejmě Dukla mezi mrakodrapy (1964). Předtím byl jen autorem doprovodných textů k dodnes ceněné a krásné fotografické knize Viléma Heckela Hory a lidé.

V letech 1956 a 1957 byl sportovním redaktorem v časopise Stadion a poté několik let v armádním týdeníku Československý voják. Ve Stadionu také vycházely jeho první literární pokusy, především fejetony ze sportovního prostředí.