Tehdy to byl takový lakmusový papírek, jemuž nedávno dodala pádnost už dvakrát po sobě skoroprezidentka Danuše Nerudová prohlášením, že nikoli Rudá armáda (prý v žádném případě), nýbrž americké vojsko osvobodilo naši zem. A světe div se, diskuse, která by se po těchto mediálně vyslovených lžích dala čekat, zanikla ještě dřív, než propukla. A bojím se, že lepší to nebude ani nadále. 

Nicméně tento díl knižního cyklu věnujme muži, jenž má letos právě 140. výročí narození, a to českému novináři německého jazyka a židovského původu Egonu Erwinu Kischovi. Mimochodem jeho památku si připomene pietním aktem 29.4. v 16:30 u Kischova hrobu na Vinohradském hřbitově Spolek českých novinářů a poté konferencí na téma Kischova významu v českých a světových dějinách a žurnalistice 20.5.2025 v 18 hod. ve Slovenském domě v Praze Unie českých spisovatelů a Klub autorů literatury faktu. 

Ke Kischovi samotnému (29. dubna 1885 Praha – 31. března 1948 Praha) jen to hlavní: Byl to pražský německy píšící reportér, investigativní žurnalista a spisovatel židovského původu, velmi známý také svojí přezdívkou Zuřivý reportér (der rasende Reporter). Byla to právě jeho touha být u všeho, pokaždé „při tom“, a vše vyzkoušet, která mu tuto přezdívku přinesla. 

Od října 1903 studoval v Praze jeden semestr na Technice, dále na filozofické fakultě Německé Karlo-Ferdinandovy univerzity filozofii, dějiny německé literatury a germanistiku a později žurnalistiku, ale žádná studia nedokončil.