(Zvrhlé umění, německy Entartete Kunst, byl termín užívaný nacistickým Německem pro většinu moderního umění. Umělecká díla, která podle nacistické ideologie spadala do této skupiny, byla zakazována jako „židobolševická“ nebo svou podstatou neněmecká; autorům, jejichž dílo bylo takto označeno, byla zakázána další tvůrčí činnost. Vrcholem této propagandy byla propagandisticky koncipovaná výstava stejného názvu pořádaná roku 1937 v Mnichově, kde se vystavovalo přes 5000 děl moderních výtvarníků včetně autorů jako Marc Chagall, Henri Matisse, Pablo Picasso nebo Vincent van Gogh.)

Podle některých historiků Rosenberg neměl „čistou německou krev" a byl po předcích velmi pravděpodobně židovského původu. Rosenberg nejprve studoval technický institut v Rize a také na moskevské univerzitě architekturu, nikdy ale v těchto oborech později nepůsobil. Na začátku roku 1918 složil v Moskvě úspěšně závěrečnou zkoušku. Poté uprchl před Říjnovou revolucí nejprve do Paříže, krátce nato přesídlil do Mnichova. Zde se pohyboval v radikálních antibolševistických kruzích ruských emigrantů, kde rychle nalezl příčiny Velké říjnové revoluce, kterou chápal jako katastrofu: mělo se dle něj jednat o dílo židovského spiknutí. Právě tuto tezi rozvinul v listopadu 1921 v krátkém, ale názorném spisku Hrobaři Ruska, kterou přetiskujeme právě v dnešním díle našeho cyklu.

Na podzim 1919 poznal Rosenberg přes spisovatele Dietricha Eckarta, do jehož časopisu Auf gut Deutsch přispíval, Adolfa Hitlera; později vstoupil do NSDAP. Po neúspěšném Pivním puči unikl následným represím a byl Hitlerem pověřen vedením stranického deníku. Do uchopení moci v roce 1933 se zabýval především jakýmsi ukotvením nacistické ideologie v německé kultuře. Pracoval na svém stěžejním sedmisetstránkovém díle nazvaném Mýtus 20. století (Der Mythus des 20. Jahrhunderts), které prvně vyšlo v roce 1930, a mělo se stát teoretickým základem nacistického učení. Historii zde redukoval prakticky jen na souboj ras.

V roce 1940 založil Einsatzstab Reichleiter Rosenberg, což byla organizace pro nakládání s „opuštěným“ židovským kulturním majetkem. V její režii bylo z okupovaných sovětských území odvezeno 150 000 vagónů s uměleckými předměty. V roce 1942 se stal říšským ministrem pro okupovaná východní území. Po válce byl zatčen a v Norimberském procesu odsouzen k trestu smrti za válečné zločiny. Popraven byl 16. října 1946.

Jeho raná práce Hrobaři Ruska předznamenává hlavní rys Rosenbergovy celoživotní ideologie, totiž všudypřítomný, do paranoidních extrémů dovedený antisemitismus. Podle něj jsou vším zlem (zde v Rusku, později v celém světě) vinni Židé, kteří se konspirativními cestami dostali k moci.  Přetiskujeme tento spisek jako memento, z jak perverzních kořenů vznikla tzv. Třetí říše a na jakých myšlenkách stála.