Nu a to už je Vaše výsostné území. Věnoval jste se celý svůj život demaskování nepoctivosti takových lžidemokracií, upozorňoval jste na to, že pod jejich více či méně líbivou slupkou se nachází jako kámen tvrdá diktatura. Spojujícím pojmem a můstkem mezi oběma entitami je podle Vás ideologie. Krunýř předepsaných a jedině povolených pravd, o nichž se nepochybuje a které jejích nositele či jen hlasatele opravňuje k čemukoli. Nebudu s Vámi teď polemizovat a přít se o to, že je to vůči slůvku ideologie trochu nespravedlivé. I svoboda má svoji ideologii, a ta je docela jiná, než ideologie nesvobody. Vy jste však vyšel ze studia ideologií totalitních, počínajících kdesi u Karla Marxe. Jakožto současník Sartrův jste to neměl snadné. Patřil jste k těm nemnoha výjimkám, které se vyčlenily z tehdejšího víceméně uniformního proudu levicového myšlení koketujícího s marxismem a různými jeho odnožemi a variacemi. Což byl trend, který přivedl Francii (a též Německo, i když v trochu jiné podobě) ke studentským bouřím a barikádám roku 1968.

Jak před lety dobře napsal jeden z Vašich obdivovatelů Jan Zrzavý v Revue politika, „jedním z typických jevů 20. století je situace, kdy se duchovně energičtí lidé vyčleňují z převládající intelektuální skupiny. Čím se za tuto duchovní energii platí? Víme: samotou, vyvržeností, posměchem od těch, kdo tančí dobové tanečky, ztrátou publikačních možností. Nálepkou ,reakcionář´ od věčných a vehementních pokrokářů. Co se získává? Jasnost úsudku. Myšlenková brilantnost. Intelektuální poctivost (ale ta se vlastně nezískává, ta je nezbytným předpokladem). Ale toto vše je jen pozemské účetnictví. Věčnost díla a jeho poselství zůstává.“

Leč zpět k té ideologii. Vy jste ji definoval jako „vědomí zaplavené afektem“. Svou summu  jste podal v knize Opium intelektuálů. Samozřejmě jde o parafrázi na Marxovo okřídlené „náboženství je opiem lidstva“ – logicky: ideologie intelektualismu je skutečnému náboženství, nesnášejícímu jakoukoli kritiku, blíž, než by se zdálo. Ostatně sám jste zavedl v této souvislosti pojem „politická náboženství“.