Napsal jste horu knih, ve školách se z nich učí, pokud vůbec nějaká, leda tak Arrowsmith či Krev královská. Skoro nikdo už neví, že jste uměl napsat i docela napínavý příběh Past na muže či úchvatnou satiru Muž, který znal Coolidge. Zvlášť ta druhá by mohla sloužit kdejakému troubovi i dnes a u nás jako zrcadlo, kam až lze dojít v nekonečné touze přihřát svou malost ve světle velkých a svou bezvýznamnost povýšit tak trochu ukradeným významem těch významných. Pro mne však jste už řadu let především autorem knížky U nás se to stát nemůže. Vyšla česky, pokud vím, jen jednou, v září 1936. Od té doby už nikdy, ani po válce. Pokud vím. Přemítal jsem, proč tomu tak je. Kniha je to přece silně angažovaná, protifašistická, protitotalitní… Kdo ji četl, ví, že jde o metaforu vítězství mocného brutálního zla v maloměstsky konzervativní Americe. Tam se prý přece nemůže stát, aby národ oblbnul nějaký křikloun Adolfova střihu. Nikdo by přece nedokázal Američana postavit proti Američanovi, navíc jen tak, bez důvodu, jen pod vlajkou z nějakých brožurkových mouder vyčtené propagandy. Američan se přece nesníží k tomu, aby fízloval, bonzoval, udával, prostě do neštěstí uvrhal jiného Američana. Kam by Amerika došla. Jeť rájem lidskosti, svobody a volnotržních ideálů. Tak jaký fašismus? Jaká totalita?

A vida, přece se to stalo. I tam, kde prý se to stát nemůže (avšak pan autor dobře věděl, že může, právě proto vetkl do čela té knihy onen název). Jako by viděl do zítřka, rozhodně ne jasného a zářivého. Pro něj tím zítřkem byl nejen evropský Adolf, ale zástupy malých amerických tentononců, kteří „znali Coolidge“ a potřebují se předvést světu v celé svojí velikosti. A netleská-li se jim dostatečně, inu, to se vymyslí nějaký ten Výbor pro neamerickou činnost. Nebo Patriot Act. Nebo cokoli, co dělí občany na plnoprávné a bezprávné, na lepší a horší, na pravdu a lásku či lež a nenávist (odněkud nám to heslo asi bude povědomo, že…).

Nu a od tohoto dělení na jedny a druhé je velice blízko k sepisování seznamů, vyvážení nepohodlných za nějaké dráty, střežení, mediální denunciace, exkomunikace, čas od času opepřené nějakou tou justiční vraždičkou – ve jménu dobra, jak jinak.