Už jsme si zvykli, že si Vaše jméno a Váš odkaz přisvojuje každý, komu libo. Vy se nemůžete bránit, a i kdybyste mohl, co byste zmohl? Naše dnešní mediální sebranka by Vás semlela ve svém masomlejnku na kaši a prodala Vás jako suvenýr – vedle bábušek a čepic z umělé kožešiny na Karlově mostě turistům z Číny. Předtím by Vás ale přišpendlili na svou vlastní vlajku hned pod heslo „pravda a láska vítězí…“ – je to skoro, jako to Vaše, ale přece to není ono. Když dva dělají totéž, není to totéž. I když ten jeden by tak strašně moc chtěl, že…

Mnozí Vaši kritikové říkají, že Vaše cíle a hodnoty byly neurčité, mlhavé, neměly nic společného s realitou. Ale odpovídá to skutečnosti? Pohleďme na desatero takových hodnot a cílů, které Vám byly svaté. Pak možná zvíme víc.

1. „Braňte pravdu“. Heslo Husovo, ale i Vaše. Ve jménu pravdy jste bojoval v kauze Rukopisů i v kauze Žida Hilsnera, moc fangličkářských souvěrců Vám ve své době ani jeden z těch bojů do stáda nepřivedl. Přesto pro Vás asi byla důležitější ta pravda, i když ne vždy příjemná a bezbolestná. Ovšem kamže s pravdou dnes. Má neslušivý úbor propagandy, jest nám vnucována, zabydluje se v našich hlavách a vymítá z nich domnělého démona soudnosti. A vrchnost tomu tleská. Špatně by se Vám asi dnes prezidentovalo, jen co je pravda, v tom čase svaté nepravdy a pramálo líbivého žonglování s bezživotím lidstva.

2. „Buďte uvědomělý národ“. I takovou větu lze u Vás číst. Co to ale znamená?  „Pěstovat národní historii a filozofii. Neboť bez historické paměti není národa“. No ale dnes? Kampak s národem – to je slovo stoky, žumpa nemodernosti. Příkaz dne: zapomeňte. Vzpomínka na cokoli před dneškem se tresce. Protože jen jedinec item národ bez paměti je tak snadno manipulovatelný, jemu se hodí kost – a hryzej zbytky po těch dobrodincích, kteří za tebe vše rozhodnou.

3. „Pečujte o velikost malého národa“. Nu, to je totéž v bleděmodrém. „Jděte klidně svou vlastní cestou. I malý národ může být kulturně vyspělý a šťastný a hrdý“. Baže. „Bude-li každý z vás z křemene, je celý národ z kvádrů“, štkal pateticky Neruda, a věru že měl recht. Inu – spisovatel. Ten to vidí z výšky. Ale jiný spisovatel, ten s heslem o „pravdě a lásce“, o mnoho let později nás učil: nevažme si sami sebe, jsme malí, bezvýznamní, musíme se držet sukně, německé, americké, jakékoli, jež si o to řekne dostatečně nahlas. A zřejmě mu nemálo z dnešních naslouchalo pilně. Je-li slovo národ slovem sprostým, pak vědomí národa malého je spíše bezvědomím. Jenomže až ten národ, jakkoli malý, zapudíme, zatratíme, vygumujeme, co pak nám zbyde? Jen ta cizí sukeň a naše otrocké přidržování se.