Dáma se omluví: „Je mi líto, za našich mladých let jsme žádnou ochranu životního prostředí neznali. Jenomže: za mých časů jsme vraceli láhve od mléka a limonád do obchodu, obchod je poslal zpátky do továrny, tam je sterilizovali a znovu naplnili - jedna láhev se tak použila mnohokrát a opakovaně. V té době se láhve opravdu recyklovaly, byť jsme neznali ekologické hnutí. Za mých časů jsme chodili do schodů pěšky. Nebyly žádné pohyblivé schody ve všech obchodech, kancelářích a supermarketech. Chodili jsme pěšky do obchodu za rohem a nejezdili jsme autem o dvě ulice dál. Ale je pravda, že jsme neznali ekologické hnutí. Jednorázové papírové plínky jsme neznali, každá matka prala a vyvářela látkové. Prádlo jsme sušili na šňůře za domem a nepoužívali jsme elektrickou sušičku, která spotřebuje 3000 wattů za hodinu.  

 

Systematicky jsme recyklovali - oblečení z bratra nebo sestry dalšímu mladšímu sourozenci, dokud drželo pohromadě. Ale, pravda, neznali jsme ekologické hnutí. Měli jsme doma jednu televizi a jedno rádio, ne jako teď, kdy je televizor a rádio v každé místnosti. A televize měla obrazovku velikosti krabice na pizzu. V kuchyni každý připravoval potraviny ručně - neměli jsme všechny možné speciální elektrické přístroje na přípravu bez námahy, které spotřebují kvanta elektřiny. Když bylo potřeba zabalit křehké předměty a poslat je poštou, použili jsme jako výplň staré noviny nebo vatu a balili jsme je do krabic, které už dříve sloužily - nepoužívali jsme žádné bubliny z polystyrénu nebo plastu.  

 

Trávník jsme kosili ručně - neměli jsme žádné elektrické nebo benzínové sekačky. Pracovali jsme fyzicky a nebylo proto potřeba běhat v posilovně na pásech, které běží na elektřinu. Měli jsme doma jednu elektrickou zásuvku na místnost - ne vícepásmovou, která je nutná pro široký sortiment elektrického příslušenství, bez kterého dnes nedokážete žít. Když jsme měli žízeň, napili jsme se z kohoutku - nepoužívali jsme plastové kelímky ani láhve, které se zahazují po jednom použití. Měli jsme plnicí pera a plnili jsme je z kalamáře místo nákupu - vždy nového pera. Při holení jsme vždy měnili jen žiletky namísto vyhazování jednorázového holítka po každém holení. V té době jezdili lidé autobusem a vlakem a děti do školy na kole, každá rodina neměla auto, natož dvě, a matka neměla službu jako taxi 24 hodin. V té době děti měly stejné aktovky na několik let, pastelky, gumy, ořezávátka a další příslušenství se používalo tak dlouho, jak to bylo možné, na nové tužky a gumy s novým reklamním sloganem každý rok.