Prostředky ESF+ slouží především k podpoře fungování sociálních služeb, programů na zajištění dostupného bydlení či programů na podporu zaměstnanosti – tedy řešení problémů, jejichž závažnost se následkem epidemie COVID-19 a následné socioekonomické krize ještě prohloubí. Česká vláda však místo toho hodlá nahradit investice do sociálního smíru investicemi do betonu.

Proti záměru české vlády se ohradilo celkem 33 organizací – především poskytovatelů sociálních služeb, organizace pracující s dětmi a mladými, rodinami, osobami se zdravotním postižením i se starými lidmi, dále také uživatelé sociálních služeb, lidé se zkušeností s bytovou nouzí či bezdomovectvím, lidskoprávní organizace či zástupci akademického sektoru. „S vládními kroky zásadně nesouhlasíme, neboť připravované krácení by mělo fatální důsledky nejen pro řadu obyvatel ČR, ale i pro celou společnost. Místo neuvážených škrtů požadujeme zachování alokací ESF+ v příštím programovém období minimálně v původně plánované výši navrhované Evropskou komisí,“ říká jménem zúčastněných organizací Iva Kuchyňková z iniciativy Za bydlení.

O krácení alokace ESF+ pro nadcházející programové období se diskutuje již od poloviny října, kdy návrh rozdělení alokací v programovém období 2021–2027 poprvé projednávala Vláda České republiky. Původně navržená podpora 1,6 mld. EUR měla být nejdříve krácena na 1 mld. EUR, následně na 1,4 mld. EUR. To je v příkrém rozporu s výsledky šetření Monitorovacích výborů OP OPZ+ a OP JAK i Rady vlády pro ESIF, které ukazují, že zejména pro menší příjemce jsou příspěvky z ESF+ naprosto klíčové. „Jednání v tak závažné věci, jako jsou alokace evropských fondů a parametry nastavení jejich čerpání, by se měli účastnit všichni klíčoví aktéři, a to jak z veřejného, tak nevládního a akademického sektoru,“ domnívá se ředitel Programů sociální integrace Člověka v tísni Jan Černý.

Česká republika stále čelí řadě výzev v sociální oblasti, u nichž k pokroku v řešení významnou měrou přispívá právě ESF. „Jedná se zejména o strukturální problémy jako nedostatečné zastoupení žen s dětmi a zranitelných skupin na trhu práce, regionální koncentrace chudoby a růst počtu sociálně vyloučených lokalit, předluženost, bezdomovectví a vyloučení z bydlení, stárnutí obyvatelstva, převaha ústavní péče oproti komunitní podpoře,“ vyjmenovává přetrvávající problémy Iva Kuchyňková. Tyto problémy se navíc vinou pandemie COVID-19 a následné socioekonomické krize patrně dále prohloubí. „Mnozí obyvatelé ČR budou v brzké době ohroženi ztrátou zaměstnání, živnosti a možnosti podnikat. Krácení prostředků ESF+ tedy přichází v tu nejméně vhodnou chvíli,“ dodává Iva Kuchyňková.

„Byly to právě prostředky ESF, které přispěly mimo jiné k tomu, aby děti bez rodin nemusely vyrůstat v ústavech, aby mohly vzniknout mikrojesle či 1500 dětských skupin pro 20 tisíc dětí, aby mohlo dojít k transformaci péče o duševní zdraví i k podpoře integrace Romů či realizaci programů s prokazatelným dopadem na snížení recidivy,“ popisuje kladný vliv evropských příspěvků Anna Krbcová z Asociace Dítě a Rodina. V rámci programu OPZ se v současnosti také vzdělává 3000 zdravotních sester a 1250 lékařských pracovníků a farmaceutů. OPZ dále pomáhá v podpoře řešení bezdomovectví, obětem trestné činnosti či rodičům samoživitelům. V programu OP VVV v novém období OP JAK směřuje podpora k odstranění bariér ve vzdělávání, zlepšení prostředí ve školách i mimoškolní výchově. Podporuje v rozvoji učitele i dobrovolné vedoucí. „Kromě sociálních dopadů výše zmíněných služeb a programů má řada z nich i prokázaný ekonomický dopad – mimo jiné se investicí do dané služby šetří veřejné finance,“ dodává Lenka Ouředníčková z Asociace organizací v oblasti vězeňství.