V neděli 22. května 2016 vede premiér Sobotka již čtvrté česko-izraelské mezivládní konzultace, kterých se zúčastní za českou stranu ještě sedm ministrů a náměstek ministra zahraničí (ministr Zaorálek na těchto setkáních zatím nebyl přítomen), osmý do počtu, ministr obrany Stropnický musel cestu oželet, jelikož mu mezitím rezignoval jeho izraelský protějšek a neměl by tak s kým jednat. Nepředpokládejme však, že by se byť jen ohradil sejít s člověkem, který sice rezignoval na protest proti mimosoudní popravě postřeleného Palestince, který však prosadil segregační princip v dopravě na okupovaném Západním břehu Jordánu.

Celá česko-izraelská pravidelná vládní sešlost je o to nepochopitelnější, že podobná setkání na stejné úrovni má Česko pouze se Slovenskem a s Polskem. Na úrovni EU nejsou přitom vládní konzultace s Izraelem nijak standardní – v minulosti se jich účastnila například Berlusconiho Itálie anebo Tuskovo Polsko. Proč se tedy česká vláda stále takto zarytě setkává s vládou státu, který je viněn z pokračujícího porušování mezinárodního práva, prohlubování okupace Palestiny, válečných zločinů, zločinů proti  lidskosti a podněcování ke genocidě?