Nad tristními výsledky oboru v krizových letech zlomili hůl snad už i samotní stavaři, kteří na rozdíl od svých kolegů průmyslníků nemohli ani uvažovat nad oním odrážením ode dna, nebo vyhlížením světélka na koci tunelu či první vlaštovky.

Stavební tma byla hluboká, neproniknutelná, dno pod nohama ujíždělo neustále a vlaštovky zůstávaly v teplých krajích. To ještě potvrzují i výsledky posledního statisticky změřeného měsíce července: zatímco průmyslová výroba meziročně posílila skoro o 7 %, stavebnictví si dál vedlo svou a ztrácelo skoro 4 %. A pokud bychom jeho výkony porovnali s červencem předkrizového roku 2008, s hrůzou zjistíme, že obor ztratil na výkonu těžko uvěřitelnou víc než čtvrtinu. V číselném vyjádření to znamená za oněch šest let 443 miliard korun tedy obrat oboru za celý jeden rok.

Ale tento týden se konečně stalo něco, na co stavaři čekali oněch dlouhých šest let. První vlaštovka přinesla v zobáčku první docela malé číslíčko, jehož přelomový význam spočívá v tom, že před ním není znaménko mínus ale zcela zřetelné plus. Tohle revoluční číslo si dobře zapamatujme: týká se očekávaného vývoje projektových prací v letošním roce.